“Hej, Bobe,” uslyšel jsem při procházení loukou. Podívám se nahoru, podívám se doprava a doleva, podívám se dolů a nic nevidím. “Hej, Bobe, tady jsme,” ozval se znovu ten hlásek, který mi připadal povědomý. “Podívej se pořádně dolů.”

Pomalu a opatrně jsem odložil baťoh, nachystal si fotografický aparát, klekl na kolena a zahleděl se dolů do trávy. Tam na mne čekali mí dva kamarádi, mravenec a píďalka. Je mi záhadou, jak se dozvěděli, že půjdu kolem.

“My se taky chceme nechat vyfotit do fotoblogu. Tady na louce se povídá o honičce se včelkou, o tom, jak jsi zachránil kobylku a všichni se válí smíchy. S píďalkou jsme si pro tebe nacvičili kolotoč.” “Hm, kolotoč,” pochybovačně jsem opakoval. “Nachystej si foťák a něco uvidíš,” tvrdili ti dva a potutelně se přitom usmívali.

Vzal jsem tedy fotoaparát, lehl si opatrně na zem a skrz hledáček objektivu hleděl na kousek, který mi ti dva předvedli.

Na následujících dvou snímcích vtipálci chystají kolotoč.

Je nutné se dobře posadit. Myslím si, že v tomto případě by byly dobré i bezpečnostní pásy.

A už to začalo. Píďalka se úžasnou rychlostí svíjela, otáčela a mravenec se držel zuby, nehty.

S otevřenou pusou jsem hleděl, co to ti dva vymysleli. Jak jsem se snažil zachytit je v hledáčku, koulel jsem očima v rytmu otáčení a zaostřoval tak na blízko, až mi začalo vrzat pravé oko. To není výmysl. Kdo mne zná, může mé vrzání okem potvrdit :-)

“Bobe, už jsi nás vyfotil? My už nemůžeme,” ozvalo se od těchto dvou komediantů za současného potlesku, provolávání slávy a pískání přihlížejících broučků a dalších obyvatel louky. Určitě mezi nimi nechyběla ani včelka a kobylka válečník.

Rychle jsem překontroloval nafotografované snímky a doporučil ukončit vystoupení. Už proto, že se blížil déšť. Kobylka s píďalkou provedli poslední otočku a ještě mi nakonec zapózovali.

Těším se na další dobrodružství s mými přáteli na louce. Vám, drazí čtenáři, přeji hodně podobných setkání a dobré kamarády jak na loukách a v lesích, tak i mezi lidmi.
Jeseníky -Pomezí, duben 2006  :-) Bob.