Vážení čtenáři. I přesto, že jsem pryč (viz včerejší článek), vidím, že jste už vstali a přeji vám pěknou neděli. Dívali jste se do kalendáře? Ne? Tak dnes je 12.3., výročí vstupu ČR do NATO. Každý tento vstup oslaví jinak nebo také vůbec ne. Vy se pohodlně posaďte a já vám povím nedělní příběh velkého válečníka, kterého má každá louka.

Tento vyfotografovaný hrdina se kolem mne přehnal na louce jednoho letního večera a jen křiknul: “Bobe, nemám na tebe čas. Právě jsem svedl velkou bitvu s ještěrkou a jsem na útěku”. Protože tohoto provokatéra jsem znal již z dřívější doby, zeptal jsem se: “A proč provokuješ ještěrku? Není pro tebe příliš velké sousto?” Hrdina znechuceně odfrkl: “Jakápak provokace? V klidu jsem večeřel a ještěrka se přihnala ze sousední louky jak velká voda a ukousla mi nohu. Jen se podívej. Sotva jsem stačil vzít zbylé nohy na ramena a utéci.” A strkal mi pahýl k objektivu.

Bylo mi to celé divné. Ještěrku znám, budu se jí muset zeptat, co vlastně náš hrdina provedl, že následovala taková odplata. Ale to je již jiný příběh, časem se k němu dostaneme.

A s kobylkou jsme se domluvili. Zbytek nohy včetně hrdiny jsem několikrát v rychlosti zvěčnil na fotografii a na oplátku, když přiběhla udýchaná ještěrka a sháněla se po zbytku skákající večeře, jsem ji odnesl o velký kus dál, odkud ho nemohla dostihnout.

Vy, vážení čtenáři, si na důkaz mé pravdomluvnosti můžete prohlédnout i druhou z fotografií, kde hrdina nastrkuje ke zvěčnění pahýl nohy.

Plyne z příběhu ponaučení? Nevím a přeji vám pěkný zbytek neděle. :-))

P.S. znáte knihu Roberta Asprina “Války hmyzu”? Je to malé sci-fi dílko, pěkně se čte.

Jeseník - lázně, léto 2005 :-) Bob