Hledání


Země návštěvníků

Pěnodějka olšová (Aphrophora alni, Fallén 1805)

Aphrophora alni (pěnodějka olšová)

   Bližší informace o řádu stejnokřídlých (Homoptera) jsou zde.
   Tento křís (možná také trochu příbuzný s plošticemi) je dlouhý kolem 10 mm a žije na našem území od nížin až do horských oblastí. Můžeme ji najít od jara až do podzimu na nejrůznějších stromech, keřích a v podrostu na zemi. Hmyzí krasavici jsem našel na starém pařezu nad Jeseníkem a vůbec se nebála.
   Neměl jsem s sebou stativ, tak jsem hranu makroblesku opřel přímo o pařez a pěnodějku fotil ze vzdálenosti několika centimetrů.
   Její larvy můžeme najít (stejně jako u ostatních pěnodějek) zabalené v ochranné pěně na stéblech trávy.

Aphrophora alni (pěnodějka olšová)

Křížový vrch u Jeseníku, 5.10.2008 :-) Bob

Pavouk skálovka žlutavá (Drassodes lapidosus, Walckenaer 1802)

Drassodes lapidosus (skálovka žlutavá)

   Při mých toulkách přírodou se rád dívám po kameny. Můžu tam najít svět, který je jinak skrytý. Pod kameny se potulují stonožky, malí brouci a jiní živočichové, které nedokáži ani pojmenovat, zařadit, neřkuli tak o nich psát.
   Tak jsem jednou nadzvihnul kámen u lesní cesty a pod ním našel úkryt tohoto pavouka.
   Jedná se o pavouka skálovku žlutavou. Je dlouhá kolem 15 mm, ráda se ukrývá přes den pod kameny, kde si staví komůrky. V nich se také odehrává páření se samečkem, v komůrce pak samička hlídá bělavý kokon s mláďaty, který připevňuje k podkladu.
   Když se budeme pozorně dívat, tak skálovky (nebo aspoň jejich opuštěnou komůrku) můžeme najít skoro pod každým kamenem.
   Na blogu jsem již psal o jejich blízkých příbuzných, je to například zápředník mokřadní.

Křížový vrch u Jeseníku, 5.10.2008 :-) Bob

Velká Javořina (970 metrů n.m.) - nejvyšší vrchol Bílých Karpat

Velká Javořina - Bílé Karpaty

   Dlouhou dobu jsem jezdil na Slovensko kolem Bílých Karpat, díval se na krásné bukové lesy, přemýšlel o hmyzu, rostlinách, duši hor, až jsem zabrzdil auto a vyrazil.
Cestu jsem začal asi čtyři kilometry od nejvyšší hory u Kamenné boudy. Vzhledem k pozdnímu období (byla mi zima, ruce jsem měl studené a hmyz se neobjevil), jsem vršek dosáhnul za krátkou chvilku. Počasí bylo bezvadné, můžete jej vidět na fotografiích. Les mi trochu připomínal Bukové hory u Egeru. Všude samý buk, občas habr, na obloze létaly stíhačky. Asi byly české a slovenské, ovšem hranice pro ně neplatily. Zřejmě letci byli, stejně jako já, federalisté, kteří ještě nepřijmuli rozdělení Československa na Česko a Slovensko.
Na samém vrcholu je vysílací věž a bezvadný výhled. Na další fotografii můžete vidět můj stín při fotografování české strany. Dívám se směrem na Dolní a Horní Němčí a vesnici Hluk, která je známá svojí “jízdou králů”. V Němčí bylo teplo, pro jistotu jsem si vzal bundu a nelitoval jsem. Opíral se do mně vítr a čekal, kdy zmrznu :-).

Velká Javořina - Bílé Karpaty

Celý článek »

Slunéčko dvojtečné (Adalia bipunctata, Linneaus 1758)

Adalia bipunctata (slunéčko dvojtečné)

                                                         ”Hlava se mi motá
                                                          z teček u slunéček.”
   Tím bych mohl začít článek. Třeba je to krátký rým. Z čeledi slunéčkovitých, opravdových dravců a predátorů v říši brouků, už máme na blogu zástupce 22 teček, 14 teček, 7 teček a jednoho velkého exempláře. Malé čtenáře tohoto článku ale uklidňuji: při počítání teček na těle sluníček si vystačíte s čísly do dvaceti dvou. Schválně, kdo jich v přírodě napočítá víc?
   Slunéčko dvoutečné  je velké kolem 5 mm. Hlava je černá se světlými tykadly, na červených krovkách můžeme najít dvě černé skvrny. Ovšem zbarvení je variabilní, mohou být dokonce jedinci s černými krovkami a dvěma červenými skrnami.
   Je všude hojné, loví na polích v okolí lesů i zahradách. Stejně tak jsou dravé i larvy. V jedné knize našeho entomologa Jiřího Zahradníka jsem se dočetl, že se kořisti může zmocnit, až se jí dotkne makadly. Proto také nejraději loví v koloniích mšic, které se jen málo hýbají. Dospělí brouci přezimují, nová generace se objevuje od července.
   Bližší informace o řádu brouků jsou zde.

Rejvíz, 5.10.2008 :-) Bob
  

Saranče Glyptobothrus sp.

Saranče Glyptobothrus sp.

   Bližší informace o kobylkách a sarančatech jsou zde.
   Ráno jsem tiše vstal, na záda hodil připravený baťoh s výbavou na fotografování makra, sedl do auta a zamířil na rezervaci Váté písky u Bzence. Protože je podzim a máme přízemní mrazíky, byl jsem zvědavý, jaký hmyz uvidím.
   Na Vátých píscích mi pod nohama křupala jinovatka, sluníčko jen zlehka vykukovalo, ale na listech si poskakovala sarančata. Nevím, jestli jim byla taková zima jako mně, ale nedávaly to najevo.
   Na jednom  z listů jsem našel tuto saranči. Zřejmě se jedná o saranči hnědou (Glyptobothrus brunneus), nemohl jsem ji ale odlišit od příbuzných, jako například od saranče měnlivé (Glyptobothrus biguttulus). Nikterak mi to nevadilo, po době strávené u moře jsem se už těšil jenom na samotné fotografování.
   Poslední dobou mi přišlo pár dotazů na rozlišení sarančat a kobylek, tak opět uvedu takovou laickou odpověď: sarančata mají krátká tykadla, kobylky dlouhá.

Saranče Glyptobothrus sp.

NPP Váté písky, 18.10.2008 :-)  Bob

« Starší články