Při toulkách přírodou jsem narazil na zvláštní příhodu.
   Koutkem oka jsem zahlédl zvláštní válku na listu. Pavouk se zakousl do nohy mladé kobylky obecné a nechtěl se pustit. Kobylka se natahovala, poskakovala, ale pavouk se držel vší silou svých čelistí. A já se ptal: jak je to možné, že ji nechytil do sítě? Bylo by to pro něj jednodušší, prostě by ji zabalil do pavučiny, jednou kousnul a konec. Jako třeba na této fotografii.
   Domníval jsem se, že znám aspoň zčásti přírodu, ale není to pravda. Budu se pořád učit.
   Na dalším snímku je celkový pohled na jeviště, kde se odehrával boj.

Horní Lomná, 6.6.2010 :-) Bob 
   

   Jednou jsem se toulal v lagunách blízko Karviné, které vznikly po důlní těžbě. Ideální místo na fotografování vážek a šidélek.
   Šinul jsem se kolem malého pahorku a v tom jsem uviděl vážku. Tak pomalu k ní.
   Opatrně jsem se blížil, obešel ji zezadu a první snímek udělal ze vzdálenosti asi 2 metrů. To je taková maximální hranice, pak vážka odletí. Ale tato nic.  
    Přiblížení o dalšího půl metru, znovu jsem ji vyfotil a ona nic.
   “Hrome, to není možné,” proběhlo mi hlavou.
   Lusknul jsem prsty a vážka se ani nepohla.
   “Něco není v pořádku a já na to přijdu,” pomyslel jsem si.
   A taky že v pořádku nebylo nic. Vážka se nehýbala, netřepetala křídly, její barvy ale prozrazovaly, že by ještě mohla žít. Podíval jsem se z boku a ejhle: bude vítanou potravou samičky pavouka běžníka obecného.

   Vážka zřejmě dosedla na list, kde číhal pavouk. Bleskurychle se jí zakousl do zadečku a protože jeho jed obsahuje neurotoxin, v mžiku ochrnula a čeká ji smrt. A vidíte ten nepoměr velikosti - David ulovil Goliáše.
   Lidé se ale nemusí bát, pro ně jsou tito pavouci neškodní.

Horní Suchá, 27.6.2010 :-) Bob

   Prodíral jsem se mezi kapkami deště a najednou na sobě ucítil pohled. Podíval jsem se dolů a na lístku kontryhelu se na mě upřeně dívaly dvě velké, barevné oči. Už dlouho nefotím lidské ani jiné portréty, ale tato ”muška” se na mě tak prosebně dívala, že jsem neodolal a jeden jí udělal.
   A teď přemýšlím, jak jí ho pošlu. Nemůžete mi poradit?

Horní Lomná, 15.5.2010 :-) Bob

   O tomto křižáku jsem již psal dříve, například v článku o úkrytech pavouků. Je pěknou ozdobou míst, kam se v létě vydáváme a nemusíme se jej bát, neublíží. Žije všude ve vlhku a dostatku slunce, například kolem břehu rybníků a na vlhkých loukách.
   Při fotografování jsem jej vyfotil z horního pohledu, proti louce. Ale pak jsem se položil do trávy a přemýšlel, jestli pohled proti obloze nebude lepší.

   A v té trávě jsem usnul a zdál se mi sen:
   “Máš nás rád, Bobe?”, ozval se hlas.
   “Mám.”
   “Tak je jedno, jak nás fotíš. Brouci, vážky, motýli, my, pavouci i ptáci a zvířata vás, lidi, máme rádi. Pomáhejte nám. Vyprávějte dětem pohádky, ve kterých se navzájem chráníme.”
   Otevřel jsem oči, otřepal se, vyklepal z vlasů trávu a přemýšlel, jestli to byl sen nebo ne.
   Co myslíte? Drobní hmyzí tvorečkové si chtěli poslechnout příběh o včelce a jejich rodiče se zamysleli nad hmyzí  Kámasútrou. A večer jsme se všichni společně (já, člověk, oni jiní)  podívali na filmové pohádkové příběhy od Jana Karafiáta ”Broučci”.
  

15.6.2008, Zlaté Hory, jezero, :-) Bob

  Ležel jsem na břehu říčky, popíjel Fantu divokou malinu, díval se na svoje břicho a přemýšlel, kdy mi rozpustí žaludek, podkoží, břišní stěnu a dostane se ven. Je to totiž strašná žíravina, ale mně chutná.
   V tom jsem uslyšel slabý hlas.
   “Bobééé, uhni.”
   To je něco pro mě. Překulil jsem se na bok, zapomněl na hlodání v břiše a díval se, kdo mě volá.
   Byla to malá muška, která se ke mně blížila vrávoravým letem. Popadl jsem fotoaparát, bez přípravy se pokusil ji vyfotit a díval se, co bude dál.
Celý článek »