Memento mori I.

Kdosi z děvčat chtěl černý hřbitov, tak tady je první díl :-) Bob.

Kdosi z děvčat chtěl černý hřbitov, tak tady je první díl :-) Bob.
Dáma na fotografii mi dozajista promine její zveřejnění :-). Obzvláště jí, ale samozřejmě vám všem, milí čtenáři, přeji krásný víkend. Bob z fotoblogu.

Je tady předposlední snímek této série, pak se vrátím zase k přírodě. Všimněte si stejného charakteru snímků: hlavní motiv umístěný do černého pozadí. Tyto fotografie se dělaly v černé komoře zastíněním hlavního motivu na již exponovaném papíře a následnou expozicí zbylé plochy světlem ze zvětšováku. Metoda docela efektní, ale myslel jsem, že znalost jejího principu již odvál čas.

Nedávno jsem si prohlížel únorové číslo časopisu Digitální foto (35) a na straně 9 se tento postup doporučuje i při fotografování večerních snímků, pokud jsou v záběru mimořádně jasná světla a nepomůže bracketing. Takže metoda není zapomenuta a dá se použít i při digitálním fotografování :-). To je dobrá zpráva k dalšímu rozšíření fotografických možností.
Tady je má další fotografie ze starého archivu 70-tých let.
Chtěl bych vás upozornit i na drobnou změnu odkazů. Na internetu se objevil a v žebříčcích hodnocení fotografií raketově vystartoval fotograf a horolezec Marian Matta. Přechodný odkaz na něj je na levé straně.

Vážení čtenáři, jedná se vzpomínku na reportážní fotografii druhé poloviny 70-tých let, zrekonstruovanou z předprodukční fotografie multifunkčním zařízením Brother - DCP 110C.

V té době technika fotografování a tvorby fotek byla dosti odlišná od nynějšího digitálního věku. V terénu nebylo možné kontrolovat výsledky, veškerá další práce se odehrávala v černé komoře a při tvorbě takovéto fotografie se dá říci, že co kus, to originál. Proč ale článek vlastně vznikl: právě dočítám Fotografii 2/2006 a je zde rozhovor s fotografem Karlem Cudlínem. Jedna z otázek zní, čím se vlastně živí fotograf na volné noze? A v odpovědi je slyšet postesk nad digitalisací a globalisací ve fotografii, kdy sehnat reportážní zakázku je dost těžké. Ve fotobankách se ukrývají statisíce fotek, které mohou redakce časopisů použít a jsou pod cenou. Uvádím zde odkaz na jednu takovou: Fotobanka
Tento a další snímky, které přijdou ze starého archivu, berte jako moji vzpomínku na “jednodušší” roky v reportážní fotografii :-)