Hledání


Země návštěvníků

Fotografování za zimy a Sabattierův efekt

Fotografování za zimy

   Další snímky “jen tak” jsou zde.
   Právě jsem se vrátil z fotografování z Tiských stěn a dávám do pořádku fotografie. Místy nám byla ukrutná zima, hučel severák a hnal ostré vločky sněhu vodorovně nad zemí. Při fotografování mi slzely oči, mrzly ruce, neustále jsem čistil polarizační filtr  a přemýšlel o jiném trávení velikonoc. Pěkně v teple u televize, občas líně vztáhnout ruku po nějaké dobrotě na stole a houpat papučemi.
   Ale kdepak, to není nic pro mne. Dokud můžu chodit, v rukavicích zmáčknu spoušť fotoaparátu, vydržím nehybně ležet v křoví, viset za jednu ruku na srázu, klouzat po zadku v bahně, skákat po kamenech v řece, nasadit sněžnice a klopýtat ve sněhu za obzor (což mi nedělá problémy) … tak papuče s bambulemi nechám pro jiné.
   Třídil jsem fotografie a narazil na jednu, na které kamarádka fotografuje na plošině skal. Hned mne napadl k vyjádření zimy Sabattierův efekt. Jedná se (zjednodušeně řečeno) o detekci hran, kdy na kontrastu se objeví bílá linie. A tak jsem si s fotografií pohrál, provedl detekci, lehce cestou efektů přidal šum a provedl zhnědnutí jako při staré fotografii. Vše hotovo během jedné minuty a já jsem kroutil hlavou nad těmito vymoženostmi.
   Před mnoha lety jsem si hrál se Sabattierovým efektem v temné komoře. Znamenalo to mít správně kontrastní negativ, v přesně danou chvílí (kterou samozřejmě nešlo určit), kontrastní papír ve vývojce velice krátce osvětlit a dovyvolat. Vše bylo nesmírně drahé, pracné a s nejistým efektem.
   Sabattier na tento efekt přišel někdy kolem roku 1860, chemicky se jednalo o zvláštní reakci bromidu a halogenidů stříbra na linii kontrastního osvitu.
   Je to trochu složitější, mě to ale nechává v klidu a dívám se na konečný snímek, kde jsem chtěl vyjádřit zimu při fotografování ve skalách.

Tiské stěny, 7.4.2012 :-) Bob

Kudlanka (Mantidae sp.)

Kudlanka (Mantidae sp.)

   Bližší informace o kudlankách jsou zde.
   Tak na determinaci této kudlanky jsem si vylámal zuby. Fotografoval jsem ji v červnu na řeckém ostrově Lefkáda v domnění, že se jedná o nymfu (mladší vývojové stádium) kudlanky jižní. Ale ouha. Po bližším prozkoumání jsem svůj názor změnil, fotografii umístil na biologickou databázi Biolib (všem zájemcům o přírodu doporučuji občasnou návštěvu této rozsáhlé knihovny) a tam leží neurčená dodnes. No nevadí.
   Jedná se o mladší kudlanku (dle vývoje křídel), ale jako každá se hned po ztuhnutí kutikuly vydala na lov. Zároveň s ní si na čerstvé kořisti pochutnávají i mouchy, ovšem toto společenství se nehádá.
   Protože jsem něco o kudlankách psal v galerii, tak doplním pár informací. Celkově jich na zeměkouli žije kolem 2000 druhů. Méně časté jsou exotické čeledi empuz (Empusidae) a květinových kudlanek (Hymenopodidae), které žijí hlavně v tropech. Zvláště květinové kudlanky svou barevností na mě působí vyloženě exoticky. Naprostá většina kudlanek je z čeledi kudlankovitých (Mantidae), které žijí všude, i u nás. Jejich způsob lovu kořisti je ale stejný - bleskurychle ji uchopí pomocí otrněných předních nohou a pak následují hody.

Kudlanka (Mantidae sp.)

Řecký ostrov Lefkada, 25.6.2011 :-) Bob