Další snímky “jen tak” jsou zde.
   Právě jsem se vrátil z fotografování z Tiských stěn a dávám do pořádku fotografie. Místy nám byla ukrutná zima, hučel severák a hnal ostré vločky sněhu vodorovně nad zemí. Při fotografování mi slzely oči, mrzly ruce, neustále jsem čistil polarizační filtr  a přemýšlel o jiném trávení velikonoc. Pěkně v teple u televize, občas líně vztáhnout ruku po nějaké dobrotě na stole a houpat papučemi.
   Ale kdepak, to není nic pro mne. Dokud můžu chodit, v rukavicích zmáčknu spoušť fotoaparátu, vydržím nehybně ležet v křoví, viset za jednu ruku na srázu, klouzat po zadku v bahně, skákat po kamenech v řece, nasadit sněžnice a klopýtat ve sněhu za obzor (což mi nedělá problémy) … tak papuče s bambulemi nechám pro jiné.
   Třídil jsem fotografie a narazil na jednu, na které kamarádka fotografuje na plošině skal. Hned mne napadl k vyjádření zimy Sabattierův efekt. Jedná se (zjednodušeně řečeno) o detekci hran, kdy na kontrastu se objeví bílá linie. A tak jsem si s fotografií pohrál, provedl detekci, lehce cestou efektů přidal šum a provedl zhnědnutí jako při staré fotografii. Vše hotovo během jedné minuty a já jsem kroutil hlavou nad těmito vymoženostmi.
   Před mnoha lety jsem si hrál se Sabattierovým efektem v temné komoře. Znamenalo to mít správně kontrastní negativ, v přesně danou chvílí (kterou samozřejmě nešlo určit), kontrastní papír ve vývojce velice krátce osvětlit a dovyvolat. Vše bylo nesmírně drahé, pracné a s nejistým efektem.
   Sabattier na tento efekt přišel někdy kolem roku 1860, chemicky se jednalo o zvláštní reakci bromidu a halogenidů stříbra na linii kontrastního osvitu.
   Je to trochu složitější, mě to ale nechává v klidu a dívám se na konečný snímek, kde jsem chtěl vyjádřit zimu při fotografování ve skalách.

Tiské stěny, 7.4.2012 :-) Bob