Hledání


Země návštěvníků

Spolujezdec

Spolujezdec  

Jel jsem na místě spolujezdce (hurá, po letech), a viděl západ slunce. Hned mě napadly slova Jacka Kerouacka z  knihy Na cestě.

” Musíme  pořád jet a nikdy se nezastavit, dokud tam nebudeme.”
“A kam chceš dojet, člověče?”
“Nevím, ale jet se musí.”

:- Bob

 

Šidélko větší (Ischnura elegans, Vander Linden 1820)

Ischnura elegans (šidélko větší)

   Bližší informace o řádu Odonata jsou zde.
   Toto šidélko se vyskytuje kolem pomalu proudících vod, můžeme jej také najít u rybníků, zahradních rybníčků a jiných stojatých vod. Má rozpětí křídel kolem 40 mm, délka těla je o 10 mm kratší.
   Samičky kladou po kopulaci vajíčka na vodní rostliny a larvy dospívají příští rok.

Ischnura elegans (šidélko větší)

Horní Suchá, 27.6.2010 :-) Bob

 

Štrbské pleso - Slovensko

Štrbské pleso - Slovensko

    Další fotografie a články z mých cest jsou zde a tady.
    Když tak cestuji poslední dobou po Slovensku, samozřejmě jsem nemohl minout Štrbské pleso.
   Patří mezi morénová ledovcová jezera a vzniklo ve čtvrtohorách táním ledovce, který vyplňoval Mlýnickou dolinu.
   Celý jsem ho obešel a kupodivu nemá žádný viditelný přítok ani odtok. Ale to jsou všeobecně známé údaje. Má rozlohu skoro 20 ha, dosahuje maximální hloubky 20 metrů a průměrná roční teplota vody je 6 st.C.
   Při tom obcházení vody ( celé pleso se dá obejít), jsem si se zájmem četl informační tabuli, takže vím následující: vyskytuje se zde geneticky čistá forma síha severního, dále štika, hlavatka a co mě nejvíc překvapilo, tak pstruh.
   Ale pstruh je ryba tekoucí vody, tak co, hrome, dělá v těchto vodách?
   Připadal jsem si jako na Václaváku v Česku, všude strašně moc lidí, byznys v podobě staveb nových hotelů, nevkusných budov a stánků  v lázních Štrbské pleso. To už je ale druhá stránka moderní doby.

Štrbské pleso - Slovensko, 3.9.2011 :-) Bob
  

Jen tak - šídlo modré (Aeshna cyanea) a já

Vážka modrá (Aeshna cyanea) a já

   “Ahoj, Bobe”.
   “Ahoj, šídlo”.
   “U stvolu udělám obrátku vlevo. Fotíš”?
   “Fotím. Jsi moc rychlé.”‘
   “Nebo ty jsi pomalý”.
   “Víš, šídlo, stýská se mi po kamarádech”.
   ”Proč”?’
   “Jen tak.  Tomáš a Helena Taclovi, Lukáš Konečný, Marek Vojtíšek, Patrick Marek, Martin Pustelník, další Martin Kadlec, Pavel Krásenský … jen tak”.¨

   ” Hmm, nebudu Ti nic říkat”.
   ” Dívej se. U vztyčeného stvolu udělám obrátku o 90 stupňů, nestihneš to vyfotit.”
   “Ale stíhám”.
   ” Co čarodějka Okinom, nepozveš ji na cestu“?

   Tak vypadala diskuze mezi šídlem a mnou na cestě za dobrodružstvím.

 Září 2011 :-) Bob

 

 

 

Vlkolínec - Velká Fatra, památka UNESCO

Vlkolínec - památka UNESCO

   Další fotografie a odkazy na články z mých cest jsou zde a tady.
   Pomalu jsem v neděli navečer pomýšlel na návrat z toulek po Slovensku domů. Slunce ještě nezapadlo, projížděl jsem Ružomberokem a co teď. Kam zamířit? No jasně, Vlkolínec je blízko a noc na návrat domů dslouhá. Tak jsem stočil auto na malou asfaltku a po 10 kilometrech jsem stál  v kopcích Velké Fatry před Vlkolíncem.
   Je to skanzen lidové architektury, podobně jako u nás Holašovice a do památek UNESCO byl zařazen v roce 1993 v kolumbijském městě Cartagena.
    První zmínka o vesničce je z roku 1376. Leží v nadmořské výšce 718 m.n.m. a nad ním se vypíná vrchol Sidorovo, jak je vidět na první fotografii. Dle dostupných pramenů měl Vlkolínec nejvíce obyvatel v roce 1869, kdy jich bylo napočítáno 345.

Vlkolínec - památka UNESCO

Celý článek »