Další fotografie a odkazy na články z mých cest jsou zde a tady.
   Pomalu jsem v neděli navečer pomýšlel na návrat z toulek po Slovensku domů. Slunce ještě nezapadlo, projížděl jsem Ružomberokem a co teď. Kam zamířit? No jasně, Vlkolínec je blízko a noc na návrat domů dslouhá. Tak jsem stočil auto na malou asfaltku a po 10 kilometrech jsem stál  v kopcích Velké Fatry před Vlkolíncem.
   Je to skanzen lidové architektury, podobně jako u nás Holašovice a do památek UNESCO byl zařazen v roce 1993 v kolumbijském městě Cartagena.
    První zmínka o vesničce je z roku 1376. Leží v nadmořské výšce 718 m.n.m. a nad ním se vypíná vrchol Sidorovo, jak je vidět na první fotografii. Dle dostupných pramenů měl Vlkolínec nejvíce obyvatel v roce 1869, kdy jich bylo napočítáno 345.

   Lidová architektura je typická pro zdejší horské oblasti. Jedná se o dřevěné srubové domy s barevnou omítkou a střechou pokrytou dřevěnými šindely. Domy stojí kolem jediné cesty ve dvou řadách a dvorky se již otevírají do polí.

   V roce 1770 byla postavena dvoupodlažní srubová zvonice, která je z vnějšku také pokryta šindelem.

   Nedílnou součástí expozice je i muzeum, kde jsou vystaveny jak věci používané v hospodářství, tak ukázka zařízené místnosti.

   A takový je pohled na středovou silnicí, podél níž se rozprostírá pár domků starého Vlkolínce. Schválně říkám pár, protože koncem války horní část vesnice vyhořela a našel jsem zde i normální klasický rodinný domek. A tomu se právě divím a ptám se, kdo jeho stavbu povolil.

   Už se stmívalo, ale já jsem si chtěl ještě vyfotit Vlkolínec z pohledu shora. Nemaje vzdušný prostředek, škrabal jsem se do kopce nad vesnicí a to byla chyba. Měl jsem jít přesně na opačnou stranu, do zdvíhajících se políček před vchodem do vesnice. Tam je určitě z malého kopečka vidět vesnička jak na dlani. Takže to je má rada pro fotografy, kteří budou chtít celkový pěkný záběr a nebudou mít mnoho času.

Vlkolínec - Velká Fatra, Slovensko, 21.8.2011 :-) Bob