Hledání


Země návštěvníků

Luž (Lausche) - nejvyšší kopec Lužických hor

Luž - nejvyšší hora Lužických hor

   Další fotografie a články z mého putování po “Modré planetě” jsou zde a tady.
Prokutával jsem Lužické hory a samozřejmě musel zdolat nejvyšší kopec. A na něm jsem si vylámal “fotografické choutky”. Ať jsem hledal krajinnou kompozici jak jsem chtěl, vše bylo šedivé po příkrovem mraků, stromy mi zavazely při pohledu vzhůru a krásné fotografie přírody amerického rodáka Bryana Petersona se nedostavily (první snímek). Nakonec jsem jel na německé hranice, vylezl na skály v Jonsdorfu a podíval se s parťačkou na Luž z německé strany. Ale inspirace a krásné snímky s polarizačním filtrem se nekonaly.

Luž - nejvyšší hora Lužických hor

Celý článek »

Běžník kopretinový (Misumena vatia) a námluvy

Misumena vatia (bežník kopretinový)

   Bližší informace o pavoukovcích a další fotografie jsou zde.
   Na tuto krásnou samičku běžníka jsem narazil při mých toulkách Lužickými horami. Délka jejího těla je kolem 10 mm a má nejrůznější barvy, jak je vidět i v tomto článku. Barevné změny jsou dány nejrůznějšími posuny pigmentů, ovšem tuto vlastnost změny barvy má jenom samička. U samce, který je o polovinu menší, je zbarvení jednotné a je zachyceno na dalším snímku.
Celý článek »

Údolí samoty - Cvikov v Lužických horách

Údolí samoty - Cvikov

   Mé další fotografie a články z cestování po “Modré planetě” jsou mimo jiné zde: “Pamětihodnosti II.”
   A nesmím samozřejmě zapomenout na dávnou dobu: Pamětihodnosti I.”
   V Lužických horách u městečka Cvikov se nachází velmi krásné (za slunečného počasí) malinké udolí, v jeho centru teče potok a je zřejmě určeno pro samotáře. Ani se nedivím, při jeho procházení jsem cítil příjemný klid, žádný shon ani pachtění. Dříve se nazývalo Luciin důl podle děvčete z rodiny majitele této oblasti, která sem jezdila lovit a trávila samotářské chvíle.
   Pokud se mírně stoupá údolím nahoru, tak cesta začíná u dvou pískovcovitých skal. Větší je “Čertova skála“, ta menší pak “Panenská skála“.
   Naproti je do vyčnívající skály vytesána plastika Krista bičovaného u sloupu s neznámým autorem a nad plastikou jsou obrázky.

Údolí samoty - Cvikov

Celý článek »

Racek stříbřitý (Larus argentatus)

Larus argentatus (racek stříbřitý)

   Ležel jsem si jenom tak na skoro opuštěné pláži na západním pobřeží řeckého ostrova Lefkáda a a líně pozoroval racka. S sebou jsem si vzal jen makroobjektiv Canon 100 mm ohniskové délky, protože jsem nepředpokládal fotografování něčeho většího než je dobře urostlá kudlanka. Ale tento pták se přede mnou pořád producíroval.
   Tak jsem vzal svoji výbavu a rozhodl se vyzkoušet maximální bezpečnou vzdálenost, do které mě pták pustí. Byla kolem 20 metrů a tak jsem udělal pár snímků.

Larus argentatus (racek stříbřitý)

   Larus argentatus je nejčastějším mořským rackem. Výrazná podobnost a příbuznost s rackem středomořským a bělohlavým může vést k chybě v určení druhu.
    Dosahuje velikosti káněte, má žlutý zobák a masově nebo žlutě zbarvené nohy. Hnízdí v květnu až červnu, nejčastěji v koloniích na mořském pobřeží, někdy ve vnitrozemských vodách. Potravu tvoří různí mořští živočichové, vejce a mladí ptáci. Je částečně tažný, na fotografiích je sameček.

Larus argentatus (racek stříbřitý)

Ostrov Lefkáda, Řecko, červen 2011
   

Žahalka obrovská (Megascolia maculata)

Megascolia maculata (žahalka obrovská)

   Bližší informace o blanokřídlém hmyzu jsou zde.
   Část měsíce června jsem strávil lenošením a fotografováním na řeckém ostrově Lefkáda v Jónském moři. Při brouzdání kolem pobřeží jsem narazil na chrousty mlynaříky a taky na tento zajímavý hmyz, který je na fotografii. Přiznám se, že jsem měl trochu strach, jestli mě při fotografování nebodne, ale nic se nestalo.
   Přišel mi domů poslední výtisk časopisu “Naše  přiroda“, kterou rediguje Pavla Mládková a v něm byl článek o čeledi ”Žahalkovitých” z blanokřídlého hmyzu a já jsem měl hned jasno. Kolem mně létala žahalka obrovská, která k vývoji potřebuje larvy chroustů, nosorožíka kapucínka a roháče velkého. Proto ten výskyt chroustů.
   Žahalka obrovská patří mezi druhy blanokřídlého hmyzu, který se vyskytuje na jihu Evropy, ojediněle i u nás na jižní Moravě. Na fotografii je samička dosahující velikosti kolem 4 cm, sameček je menší. Jsou pro ni charakteristické 4 žluté skvrny na zadečku a světlejší zbarvení hlavy. Její vajíčka se vyvíjejí v larvách výše uvedených brouků.
   Dospělá imága se živí pouze nektarem.

Megascolia maculata (žahalka obrovská)

Ostrov Lefkáda, Řecko, 15.6.2011 :-) Bob
     

  

« Starší články