Hledání


Země návštěvníků

Jepice Ecdyonurus cf. subalpinus

Jepice (Ephemera sp.)

   Bližší informace o řádu jepic jsou zde.
   Při mých toulkách přírodou kolem bystřin se poslední dobou setkávám častěji s jepicemi. Mladými subimagy, dospělými jedinci různých vybarvení i velikosti. A zjistil jsem, že je nedokáži správně určit. Dokonce ani server Biolib mi nepomohl. Ale není to jedno? V takových chvílích si říkám, že jsem přece tulák a fotograf, ne entomolog. A tak jsem přistoupil i k této nádherné jepici, dlouhé bez štětů asi 2 cm, která se vyhřívala na kameni u bystřiny.
   A tady musím dlouho po vydání článku (to je dne 17.10.2008) dát vsuvku. Na můj dotaz mi odpověděl profesor RNDr. Tomáš Soldán, DrSc. z entomologického ústavu Akademie věd ČR, kterému děkuji a dovolím si pro poučnost z jeho dopisu uvést přesnou citaci: “Jepice je samice a navíc subimago, proto je přesná determinace nemožná, jako téměř u všech zástupců čeledi Heptageniidae. Snad kdyby byla v lihu, šlo by to možná určit podle struktury vajíček. Nicméně tohle je určitě rod Ecdyonurus, skupina druhu E.helveticus (u nás jen 3-4). Podle zbarvení křídel (které u dospělců po svlékání zmizí) bych ji odhadoval na Ecdyonurus sp.subalpinus, ale s rezervou.” Konec citace.

Jepice (Ephemera sp.)

   Zprvu jsem ji fotografoval opatrně z dálky, abych ji nevyplašil. Ale kupodivu klidně seděla a jen po mě pokukovala. Osmělil jsem se, objektiv si pohodlně opřel o kámen, na kterém se vyhřívala, opora mi umožnila snížit čas až na doby neudržitelné v ruce a makrobleskem jsem si jen pomáhal modelovat světlo. Výsledek vidíte na třech fotografiích.

Jepice (Ephemera sp.)

   Byl to krásný den. Bystřina šuměla, voda se tříštila o překážky a na placatém kameni se společně vyhřívali Bob a jepice a navzájem se nerušili. 

Jablunkov, 18.8.2008 :-) Bob

Běžník mokřadní (Xysticus ulmi, Hahn 1831))

Xysticus ulmi (běžník mokřadní)

   Bližší informace o pavoukovcích můžete najít zde.
   Čeleď běžníkovitých je dobře odlišitelná od ostatních pavouků, jejich tělo je ploché, široké a připomíná kraba. Tito pavouci jsou dobře známí především z květin, kdy všímavý pozorovatel zaznamená spíše jejich větší kořist (motýly, dvoukřídlý i blanokřídlý hmyz). Kořist chytají pomocí předních párů nohou a k usmrcení používají jed.
   Rod Xysticus, kam patří i vyfotografovaný pavouk, je u nás z běžníkovitých zastoupen nejpočetnějí.

Jeseníky - Pomezí, 17.6.2008

Škvor polokřídlý (Apterygida media, Hagenbach 1822)

Apterygida media (škvor polokřídlý)

   Základní informace o škvorech můžete nalézt zde.
   Tento škvor patří mezi menší teplomilné druhy, je dlouhý kolem 10 mm. Můžeme jej najít na loukách, okrajích lesů, ale i v blízkosti lidských obydlí. Na obrázku je zřejmě samička s osmi zadečkovými články. Škvor je v podstatě všežravý tvor, některý druh potravy může převažovat. Vyvíjí se nedokonalou proměnou.
    K pověrám patří i ta, že škvor zaleze do ucha a prokousne člověku ušní bubínek pomocí zadečkových klíštěk. Osobně si myslím, že to není možné a taky toto tvrzení nebylo nikdy prokázáno. Takže proč se jich bát.

Jeseníky - lázně, 10.6.2008 :-) Bob

Snovačka oválná (Enoplognatha ovata, Clerck 1757)

Enoplognatha ovata (snovačka oválná)

   Bližší informace o pavoukovcích můžeme nálezt zde
   Samice snovačky je dlouhá (bez nohou) kolem 7 mm, sameček je o něco menší. Na světle hnědé hlavohrudi na boku jsou dva tmavší úzké pruhy, o něco širší je i ve středu, jak je vidět na fotografiích. Zadeček je žlutý nebo bílý s více černými skvrnami, někdy může mít dva červené pruhy.
   Setkat se s ní můžeme v červnu až srpnu, patří mezi naše hojné pavouky. Můžeme ji najít v v zahradách, podél cest a na okrajích lesů. Samička staví pro mláďata modrozelený kokon, mláďata nekrmí.
   Další článek o snovačce je zde.

Enoplognatha ovata (snovačka oválná)

Jablunkov, 22.8.2008 :-) Bob

Ráno s Pavlíkem

Pavlík ve stanu

   Původně jsem měl představu, že napíši příběh o mém putování se synem po Beskydech. Vandr jsme podnikli v rámci našeho každoročního letního toulání po Česku, ale svůj záměr jsem změnil a vytvořil esej. 
   Pavlík je můj syn. Občas mu říkám “Zrzavý Orme” pro jeho vlasy, nebo taky “Prcku”, aby vynikla moudrost mého stáří. A proč ne. Taky mi na vandru říká “Bobe” a ne “taťku” nebo tak nějak, jak se nazývá biologický otec.
   Ale k ránům: článek jsem přiřadil k rubrice Jak vzniká tento fotoblog. Ideální čas na fotografování je totiž po ránu, kdy lidé spí a hmyz se ještě ospale protahuje. Já pak poletuji s fotoaparátem, blýskám bleskem, kroutím se do nejrůznějších poloh při snaze získat dobrý záběr těsně u země, občas kouřím  cigaretu a poslouchám, jak mi kručí v břiše hlady. A to je čas pro mého syna.

Pavlík před stanem

   Vyleze ze stanu, shlédne na mě ze své výšky (nějak narostl a dívá se na mě dolů), zeptá se:”Bobe, jaký byl lov? Co jsi nafotil a co chceš na snídani?”
   A já vím, že den začíná dobře. Nafotografované snímky prohlédnu, najíme se, uklidíme kolem sebe, aby nikdo nepoznal, že jsme tady byli a jdeme dál. A po cestě si povídáme, smějeme se, fotíme, odpočíváme během zastávek a co přinese zítřejší den, to nás nechává v klidu.

Bob a Lysá hora

   Tak někdy vzniká tento fotoblog.

Beskydy, červenec 2008 :-) Bob

« Starší články