Vracím se k článkům o mučení, odkaz na předchozí je na konci této částečné kompilace.
      Kat bylo nečestné povolání, lidé se mu vyhýbali. Zacházel s mučícími nástroji, dotýkal se odsouzenců, mrtvých těl, šibenice i pranýře, přicházel do styku s krví, mučil a popravoval za peníze. Z těchto důvodů sklízel opovržení. Často vykonával i práci rasa, odstraňoval mršiny nebo čistil stolky a záchody. Jeho dotyk či blízkost mohly přinést kromě ztráty cti i neštěstí. Žil mimo společnost, sňatky uzavírali členové katovských rodin obvykle jen mezi sebou, jejich děti neměly zpravidla možnost se vyučit jinému řemeslu.

   V kostele a hospodě měl vykázané místo, odlišoval se oděvem, jeho úřední šat byl černý nebo červený, musel být rozpoznatelný na první pohled. Bydlel stranou v příhradební uličce, v hradbách či za městem.
   Katu však byly přisuzovány i kouzelné léčitelské schopnosti, potají byl vyhledáván pro magické prostředky, jako bylo dřevo, provaz či hřeby ze šibenice, mandragora, která údajně rostla u šibenice pod těly oběšenců, lidská krev nebo části těl popravených osob. Dlouho se udržovalo přesvědčení, že tělo člověka, který nezemřel přirozenou smrtí, má léčivé účinky. Například krev sťatých zachytával kat se svolením vrchnosti a dával napít ubohým a nebocným lidem, lidé podpláceli katovy pacholky, aby v krvi popravených namáčeli jejich šátky či jim poskytli pohled na popraveného zblízka. I těla vystavená slunci, měsíci a hvězdám měla údajně zázračnou sílu a schopnosti.

   Kat  nepobíral nijak vysoký pravidelný plat, přivydělával si léčitelstvím, prodejem bylin, lektvarů, zpracováním kůží, vyšší částky získával za náročné způsoby popravy, jako například lámání kolem, čtvrcení, ale i manipulací s tělem sebevraha.
   Kata nemělo každé město, které disponovalo hrdelním pravomocí a proto si řada z nich kata zapůjčovala od jiných měst. Chování a um kata ovlivňovaly průběh popravy i reakce lidu. Lid musel být přesvědčen o vině odsouzeného, jinak mohl znejistit a ohrozit kata. Špatné provedení popravy znamenalo nebezpečí pro samotného kata. Případy, kdy byl kat v takových situacích sťat vlastním mečem nebo ukamenován, nebyly nijak vzácné. Ukamenováno nebo sťato bylo pět katů na Hradčanech a na Pohořelci v roce  1509 po nevydařené popravě, v roce 1557 se nepovedla poprava stětím plzeňskému katu Janovi v KLatovech. Na útěku byl chycen, přinucen vykopat popravenému jámu, ale nakonec byl stejně ukamenován. Rizikové mohlo být pro kata i jiné chování. Z Vratislavi je znám případ, kdy kati povzbuzovali odsouzence, který utíkal z místa popravy.
   Ačkoli byl kat jen vykonavatelem rozsudku a odsouzenému se někdy omlouval za to, že ho musí z úřední moci usmrtit, v očích přihlížejících byl symbolem světské moci a trestu. Poté, když soudce předal odsouzeného katu, byl každý útok na kata vnímán jako útok na vrchnost. Ač odsouzenec nekomplikoval práci katu, měl “popravčí s hříšníkem jednat laskavě, nezacházet s n ím nemilosrdně, ale mluvit k němu přívětivě a svůj úřad vykonávat obezřetně, aby se nebohý hříšník necítil zkrácen či dokonce neupadl v zoufalství”.
   Řádné vykonání rozsudku potvrzoval soudce, např.: “Tak jsi učinil, jak rozsudek a právo určily, a při tom též zůstane.”
   Brr, to tedy byly články o mučení a tortuře. Nikdy víc, i když se mi zdá, že tehdejší společnost byla spravedlivější a nekradlo se tolik.
   Odkazy na předchozí články:
Muzeum tortury (mučení) - Český Krumlov
Útrpné právo (tortura, mučení) I.
Útrpné právo (tortura, mučení) II.
Útrpné právo (tortura, mučení) III. 

   Na hradě Loket jsem uviděl náhrobek, který vyjadřuje lásku. Když nás někdo umučí, zastřelí, dovede k sebevraždě, připraví o všechno bez naděje, svrhne ze skály, dokope do jámy, kterou nazývá hrobem, nechá zabít v aréně, zabije nám partnera před očima, není pak dobré mít takový náhrobek, který je očekáváním věcí příštích? 

Bečov a hrad Loket, 30.10.2010 :-) Bob