K pochopení problematiky prostudujte předchozí články o tortuře.
   Průvod k šibenici začínal za zvuku zvonů od radnice či vězení časně ráno nebo po slavnostním veřejném vyhlášení rozsudku. Účastnili se ho odsouzenec se spoutanýma rukama (pokud nebyli po ruce pacholci), soudce, který vedl průvod, dále rychtář, písař, bubeníci a ostatní lidé. Později jej doprovázeli i slavnostně oblečení představitelé cechů a jádro průvodu rámovala stráž. Trasa průvodu mohla být zajištěna vojáky, v 18. století dosahoval jejich počet i několik set. Starali se především o klidný průběh průvodu, bezpečnost kata a rychtáře při exekuci. Samotný odsouzenec byl při průvodu doprovázen a hlídán až 50 vojáky.
   V tomto období se průvodu  účastnily i školní třídy, které zpívaly pohřební písně.
   Odsouzenec, který měl být veřejnou ukázkou viny a trestu, se cestou modlil a žehnal přihlížejícím, při zastávce například u kostela nebo na rozcestích se kál, připomínal své provinění a litoval svých hříchů. Cestou biřic vyvolával, kdo je odsouzený, čeho se dopustil a k čemu je odsouzen.
   Od přihlížejících lidí se během průvodu ozývaly nadávky a posměch, ale i vyjádření soucitu. Vše záleželo na atmosféře a chování odsouzence. Průvod směřoval k místu popraviště nejčastěji nejkratší cestou, ale mohl jít i kolem delikventova bydliště či místa činu. Odsouzenec byl cestou smýkán a někdy jej katovi pacholci štípali kleštěmi.

   Na šibenici hlídané strážemi a katovými pacholky se odsouzenec pomodlil, potvrdil své přiznání (… na tom umírám a duši svou pečetím …) a mohl pronést poslední řeč, požehnat lidem a poprosit o odpuštění.
   Některých poprav se účastnily davy i několika tisíc lidí. Jejich znevážení, komercionalizace procesu a možnost nepokojů nakonec vedly v 19. století k ústupu veřejnosti poprav.
   Lid ovlivňoval celkovou atmnosféru a průběh popravy. Šlo například o nabídku k sňatku odsouzené osobě někým z přihlížejících a v případě, že odsouzeným byla žena, mohl tuto nabídku učinit i kat. Jejím přijetím si odsouzený mohl zachránit život. Pokud nabídku učinila dívka, která byla pannou, bylo to spojeno s přesvědčením, že panenství má očistnou sílu, která zbavuje viny.
   Neúspěšná poprava po technické stránce byla ze strany lidu vnímána jako osvobození odsouzence  a hrozila tak případná konfrontace s katem. Vrchnost a právníci se ovšem proti těmto zvyklostem  stavěli.
   Pokud se katu poprava nepovedla, byl často terčem útoku přihlížejících. K jeho ochraně a zajištění bezpečnosti bylo od 18. století povoláváno vojsko.  Útoky lidí však hrozily odsouzenci i tehdy, pokud byl podle jejich názoru odsouzen nepřiměřeně mírně.
   Poprava měla charakter náboženské lidové slavnosti, boje dobra se zlem. Do popředí se stále více dostával výchovný a morální aspekt, delikvent sloužil jako odstrašující příklad a ukázka napravení hříšníka.

Bečov nad Teplou a Loket, 30.10.2010. :-) Bob

Příbuzné články:

1. Muzeum mučení (tortury) - Český Krumlov‘
2. Útrpné právo (mučení, tortura) I.
3. Útrpné právo (mučení, tortura) II.
4. Útrpné právo (tortura, mučení) IV.