Tak tento mladík mi dělá věrného průvodce, snáší veškeré nepohody, výmysly fotografa, prodírání se hlubokým sněhem při chůzi na sněžnicích, likvidaci jaderné elektrárny JETE na simulátoru, střílí z kuše, na svět se občas dívá zaměřovačem odstřelovací pušky airsoftové provenience, pojal úmysl stát se lékařem a protože je mu v den vydání tohoto článku 15 let, tak mu přeji všechno nejlepší, pěknou fotku na občance a chuť překonávat nejrůznější nástrahy, které klade život. Na této fotografii se zrovna snažil o kompozici dobré fotografie Holašovic (nebo taky přemýšlel, proč si pořád něco vymýšlím a jestli není lepší mě eliminovat).

Holašovice je pěkná, malá víska si 15 kilometrů od Českých Budějovic.  V první polovině 19. století zde byla naprostá většina staveb z kamene a takzvané “selské baroko”, které se týkalo průčelí štítů, sem dorazilo v letech 1840-1880 a vytváří absolutní unikát. Buďme ale upřímní, v okolních obcích, které se rozkládají na soběslavsko-veselských blatech,  je podobných domů  mnohem více. Ale ať je to, jak chce, Mezinárodní výbor pro Světové kulturní a přírodní dědictví, který zasedal v roce 1998 v japonském Kjótu, zařadil Holašovice do Seznamu světového dědictví UNESCO, kam patří mimo jiné Velká čínská zeď, italské Benátky, katedrála v Remeši, Český Krumlov a pro mě velice důležitý slovenský Vlkolínec, kam se chystám.

Před některými domy stojí pumpy na užitkovou vodu, o jejich funkčnosti nic nevím.

Význam této sochy, stojící na náměstíčku, mi je zcela nejasný. Možná souvisí se selskými holašovickými slavnostmi, možná se některý z obyvatel Holašovic vrátil z Brazílie a napodobil sochu Krista nad hlavním městem.
První písemná zmínka o Holašovicích pochází z roku 1292, kdy král Václav II. dal mimo jiné tuto obec vyšebrodskému klášteru. Velkou ránu pro místní obyvatele ovšem představoval mor z roku 1520-1521, kdy údajně přežili z obce pouze dva obyvatelé. A další velké změny samozřejmě nastaly při odsunu Němců po II. světové válce.
O “selském baroku” je na internetu velké množství článků, zájemce může studovat celé dny. Hezký je například tady.

V místní kapličce jsou dvě dřevěné sochy, jejich původ a význam je mi taky neznámý.

Vesnička samotná je pěkná, malebná, s velkým náměstíčkem a dřevěným vodníkem, ale nechtěl bych v ní bydlet. Neustále se zde střídají návštěvy cizinců zejména z Japonska, Číny, Ameriky a jiných států, všichni jsou zvědaví na vnitřní zařízení domů a a takový domácí poklid asi chybí. Možná se ovšem pletu. 

A závěrečný pohled na reportéra, který má narozeniny a fotí s kompaktem od Olympusu, ale zrcadlovka by mu slušela víc.

Holašovice, 6.7.2007 :-) Bob