Průlom Hornádu patří jistě mezi známá místa Slovenského ráje, u některých lidí vzbuzujících obavy. Domnívám se, že za sucha a pěkného počasí se jedná o nádhernou procházku.

Náš průchod začal od vesničky Podlesok, která je obrácená k Vysokým Tatrám (viz horní snímek). Cesta je jištěna kovovými rošty, jistícími lany a žebříky, takže si všichni užijí své.

Toto je pohled na jistící rošty přišroubované ke skalám.

Průlom Hornádu je 16 km dlouhá rokle, kterou si prorazila ve druhohorách vápencovými skalami řeka Hornád. Okolní stěny převyšují samotnou rokli o 160 m, některé prameny uvádí až 300 m.

Jak vidíte, za klidného počasí je to vlastně mírná říčka lákající k ověžení.

Cesta se vine po kovových lávkách a jistících řetězech, k nebezpečí úrazu by snad člověk mohl přijít za děště a vůbec vlhkého počasí. My jsme dorazili až k předělu do Kláštorské rokliny, který vlastní průtok Hornádu opouští a stoupá směrem na památné a turistické centrum Kláštorisko. V tomto místě je zavěšena unikátní lanová lávka, která překračuje Hornád a vede cestu dál až k Letanovskému mlýnu.

Na horním snímku je vidět ukotvení lávky, dole vlastní pohled na průchod. My jsme zde odbočili od vlastního Hornádu a vydali se vzhůru Kláštoriskou roklinou. Musím říci, že cesta byla dosti namáhavá, místy vedla korytem potoka a stoupala po dlouhých žebřících.

Nebudu popisovat floru a faunu, té bylo po cestě dost, jenom chyběl čas na fotografování. Tento jednodenní výlet mohu všem doporučit bez velkého strachu (ale měl jsem ho na počátku i já). Na závěr by bylo dobré ještě uvést, že celá cesta byla zprůchodněna v průběhu 70-tých let. :-) Bob