Před nedávnem jsem opět navštívil můj oblíbený pension Pod Jasanem na Broumovsku. Majitel Pavel Koblížek byl usměvavý jako vždy, na verandě jsem si připomněl Honzu “Netopejra” Moravce a jeho výborné stránky, objednal si snídani na brzkou ranní hodinu a naplánoval návštěvu Adršpašských a Teplických skal. Fotografie, které zde vidíte, nejsou typické pro skalní města, jsou to spíše mé pokusy o krajinářskou fotografii a znázornění toho, co jsem po cestě viděl.

V těchto skalách nečekejte namáhavé výstupy (pokud nejste horolezci), hlavní prohlídkový okruh je příjemnou procházkou mezi skalami. Je zajímavé, že rozsáhlejší mapování zdejšího terénu začalo až po požáru v roce 1824. Ten trval několik týdnů a zlikvidoval zalesnění skal, teprve potom bylo možné budovat síť turistických stezek.

Horní snímek je ze zatopené pískovny, zato s dolním jsem si pořádně vyhrál. Je to pohled na “Velký vodopád”. Tady jsem musel použít stativ postavený dalším návštěvníkům do cesty. A kupodivu nikdo se nezlobil, rozdováděné děti mne obcházely, otcové s foťáky na hrudi uznale kývali a maminky jen pokukovaly.

Z Adršpašských skal jsem pokračoval Vlčí roklí k Teplickým skalám.

Njdříve bylo třeba projít skalním průchodem.

Za průchodem se otevřela pěkná roklinka s dřevěným chodníčkem. V létě by zde bylo možno strávit makrofotografováním více dní. Ještě jsem se nezmínil, že Vlčí rokle je spojovací částí mezi Adršpašskými a Teplickými skalami, kterou určitě stojí za to projít.

Charakter lesa se postupně měnil přes malé, divoké smrčky, březový hájek až k normálnímu smrkovému lesu před Teplickými skalami.

A na závěr jsem si nadělil dárek. Normálně nejezdím vlakem, naposledy někdy v 90-tých letech, ale tento den jsem skočil v Teplicích nad Metují do malé lokálky a svištěl si to do Adršpachu k autu. Průvodčí mi pomocí malého počítače prodal jízdenku (10 Kč) a já jsem blaženě dýchal na okénko ve dveřích a nosem maloval klikyháky na sklo.

Adršpach, 7.10.2006 :-) Bob