Hledání


Archiv

Země návštěvníků

Jarní zádumčivost (rozjímání)

Jarní zádumčivost - sedmikráska chudobka (Bellis perennis)

   Přemýšlím, jak formulovat myšlenky a debatuji s mým vnitřním hlasem.
   “Napiš, Bobe, co cítíš”, nabádal mě hlas.
   “To je ale blbost, všichni se mi budou smát”, odpověděl jsem.
   “Třeba ne, zkus to”.
   A tak to zkusím.
   Dostal jsem se do fotografické a další krize. Nafotografoval jsem tisíce snímků na této i jiné polokouli planety Země, pokoušel se o determinaci a zpracování RAWů a nedaří se. Spláchl mě déšť z vrcholků hor, na Mauritiu jsem zažil “Déšť všech dešťů”, kdy i staří Inkové by v hrůze prchali pryč , probíral se vandráckým vybavením - mám teplý spacák, karimatku, rozdělám oheň na vrcholu hor, co fotografická výbava, přežiji…?
   Potom jsem časného jara přišel na propadlou půdu u Horní Suché, která byla zatopená vodou. Říkám ji “laguna”.
   Bují tam život. Někdo by krajinu nazval smetištěm, ale život se dere na povrch a válčí o svá práva.
   Války hmyzu, rostlin, pavouků, náletových dřevin, žabek v tůních, malých i velkých broučků, prazvláštních mušek …
   Lehl jsem si na zem a fotografoval květiny. Violku, sedmikrásku, blatouch a snažil se zachytit jejich krásu.
   ”Bobe, i já se chci vyfotit.”
   Podíval jsem se bokem a tam stál svižník polní.
   ” Ukáži ti moje zuby a neuteču. Udělej mi “portrét“, prosím”.
Tak vznikly snímky z mé dobrodružné výpravy na smetiště. Všechno kypí životem a já jsem slíbil, že mým malým hmyzím a jiným kamarádům budu dělat portréty. Občas je ukáži lidem, napíši o nich pohádky a příběhy z dobrodružného života. 
 Ležel jsem při fotografování na zemi, lidé mě pokládali za blázna,  ale já vím, že tak to není a k fotografování a příběhům se vrátím.

Jarní zádumčivost - fialka (sp. Viola)

Zádumčivé rozjímání věnuji Jovince, mé kamarádce a Tomovi, který je mi více než 40 let parťákem..

Horní Suchá, laguna, 10.4.2011 :-) Bob

 

 

Boj o přežití

Boj o přežití

   Při toulkách přírodou jsem narazil na zvláštní příhodu.
   Koutkem oka jsem zahlédl zvláštní válku na listu. Pavouk se zakousl do nohy mladé kobylky obecné a nechtěl se pustit. Kobylka se natahovala, poskakovala, ale pavouk se držel vší silou svých čelistí. A já se ptal: jak je to možné, že ji nechytil do sítě? Bylo by to pro něj jednodušší, prostě by ji zabalil do pavučiny, jednou kousnul a konec. Jako třeba na této fotografii.
   Domníval jsem se, že znám aspoň zčásti přírodu, ale není to pravda. Budu se pořád učit.
   Na dalším snímku je celkový pohled na jeviště, kde se odehrával boj.

Boj o přežití

Horní Lomná, 6.6.2010 :-) Bob 
   

Vážka čtyřskvrnná (Libellula quadrimaculata) a její lovec běžník obecný (Xysticus cristatus)

Vážka a její lovec  

   Jednou jsem se toulal v lagunách blízko Karviné, které vznikly po důlní těžbě. Ideální místo na fotografování vážek a šidélek.
   Šinul jsem se kolem malého pahorku a v tom jsem uviděl vážku. Tak pomalu k ní.
   Opatrně jsem se blížil, obešel ji zezadu a první snímek udělal ze vzdálenosti asi 2 metrů. To je taková maximální hranice, pak vážka odletí. Ale tato nic.  
    Přiblížení o dalšího půl metru, znovu jsem ji vyfotil a ona nic.
   “Hrome, to není možné,” proběhlo mi hlavou.
   Lusknul jsem prsty a vážka se ani nepohla.
   “Něco není v pořádku a já na to přijdu,” pomyslel jsem si.
   A taky že v pořádku nebylo nic. Vážka se nehýbala, netřepetala křídly, její barvy ale prozrazovaly, že by ještě mohla žít. Podíval jsem se z boku a ejhle: bude vítanou potravou samičky pavouka běžníka obecného.

Vážka a její lovec

   Vážka zřejmě dosedla na list, kde číhal pavouk. Bleskurychle se jí zakousl do zadečku a protože jeho jed obsahuje neurotoxin, v mžiku ochrnula a čeká ji smrt. A vidíte ten nepoměr velikosti - David ulovil Goliáše.
   Lidé se ale nemusí bát, pro ně jsou tito pavouci neškodní.

Vážka a její lovec

Horní Suchá, 27.6.2010 :-) Bob

Fádní portrét a kapky vody

Fádní portrét

   Prodíral jsem se mezi kapkami deště a najednou na sobě ucítil pohled. Podíval jsem se dolů a na lístku kontryhelu se na mě upřeně dívaly dvě velké, barevné oči. Už dlouho nefotím lidské ani jiné portréty, ale tato ”muška” se na mě tak prosebně dívala, že jsem neodolal a jeden jí udělal.
   A teď přemýšlím, jak jí ho pošlu. Nemůžete mi poradit?

Horní Lomná, 15.5.2010 :-) Bob

  

Křižák rákosní (Larinioides cornutus, Clerck 1757) a my, lidé

Larinioides cornutus (křižák rákosní)

   O tomto křižáku jsem již psal dříve, například v článku o úkrytech pavouků. Je pěknou ozdobou míst, kam se v létě vydáváme a nemusíme se jej bát, neublíží. Žije všude ve vlhku a dostatku slunce, například kolem břehu rybníků a na vlhkých loukách.
   Při fotografování jsem jej vyfotil z horního pohledu, proti louce. Ale pak jsem se položil do trávy a přemýšlel, jestli pohled proti obloze nebude lepší.

Larinioides cornutus (křižák rákosní)

   A v té trávě jsem usnul a zdál se mi sen:
   “Máš nás rád, Bobe?”, ozval se hlas.
   “Mám.”
   “Tak je jedno, jak nás fotíš. Brouci, vážky, motýli, my, pavouci i ptáci a zvířata vás, lidi, máme rádi. Pomáhejte nám. Vyprávějte dětem pohádky, ve kterých se navzájem chráníme.”
   Otevřel jsem oči, otřepal se, vyklepal z vlasů trávu a přemýšlel, jestli to byl sen nebo ne.
   Co myslíte? Drobní hmyzí tvorečkové si chtěli poslechnout příběh o včelce a jejich rodiče se zamysleli nad hmyzí  Kámasútrou. A večer jsme se všichni společně (já, člověk, oni jiní)  podívali na filmové pohádkové příběhy od Jana Karafiáta ”Broučci”.
  

15.6.2008, Zlaté Hory, jezero, :-) Bob

 

« Starší články   Novější články »