Bleskurychlým výpadem z mého horského území jsem navštívil zcela jiný svět. Svět písků, vedra, hbitých ještěrek a svištících vlaků.
Národní přírodní památka “Váté písky” se nachází podél trati mezi stanicí Bzenec-přívoz a Rohatec. V podstatě se jedná o bezlesé protipožární pásy podél  železniční trati tvořící součást lesního komplexu Bzenecká doubrava.  Ze sedimentů pradávného moře a teras řeky Moravy sem byl prý před mnoha tisíci lety jižními větry navát písek až do síly 20 metrů, ovšem já mám jiné vysvětlení: staří bohové za mohutného smíchu a notného popíjení alkoholu vytvořili pro budoucí lidi plácek vhodný na pěstování vína (část jižní Moravy). A protože jejich děti se jim pořád motaly pod nohy a překážely, udělali velké pískoviště, ratolesti tam posadili s kyblíky a byl klid. 

Na první fotografii je pohled na pás podél trati směrem k Bzenci. Půda je sice písčitá, ale porostlá porostem s typickými borovicemi. Ještě ve 14. století zde rostly olše, osiky a habry, jejich postupným vykácením se ale obnažila písčitá půda. Až v 19. století zde lesník Bechtel v rámci nového zalesnění vysadil borovice, které vytváří charakteristický ráz tohoto území.

Z okraje protipožárního pásu jsem vyfotil nedalekou pískovnu, kde se neustále těží. O hloubce písečného podloží si můžeme udělat obrázek z následující fotografie. Při výměně objektivu jsem si dělal starosti o čistotu vnitřku fotoaparátu, ale o chvíli později mě postihla katastrofa, o níž ještě napíši.

Je zajímavé, že na jedné straně byla v místě železniční tratě vyhlášena začátkem 90. let minulého století rezervace, posléze přeměněna na národní přírodní památku, na druhé straně z těchto písků neustále ukrajujeme.

Ještě jeden typický pohled na pás podél tratě s porosty borovice. Florou jsem při této návštěvě moc nezabýval, zaujal mne snad kavyl písečný, hlavní pozornost jsem soustředil na ještěrku zelenou a hledání pavouků. Ještěrky se vyskytovaly všude, zvědavě na mě vykukovaly z podzemních nor a honily se mezi nízkými porosty borovice. Nic z toho není možné vidět u nás na horách. A pavouci zuřivě kývali porosty suché trávy a halekali, že chtějí být také slavní a na blogu. Všem jsem se snažil vyhovět a nevšiml si, jak se do mě slunce opírá.

Tak takhle se opíralo a já koukal na trať.  Sedl jsem si, napil se vody a a prohlížel na displeji fotoaparátu zhotovené snímky. Jeden se mi nelíbil a zadal jsem příkaz “Erase”. Jenomže prsty si v žáru slunce dělaly, co chtěly, a vedlejší příkaz byl “Erase all”. A ten jsem zmáčkl. Chvíli jsem se divil, že i karta pracuje nějak pomalu, ale až hláška “Card is empty” mě vrátila do reálu. A začal jsem se smát a smál se tak dlouho, až ještěrky nakukovaly, co to je za blázna, pavouci přicupitali, jestli nepotřebuji uplést svěrací kazajku z hedvábí a strojvůdci zpomalovali své vlaky, aby pasažéři měli podívanou jako na safari.

Jeden z vlaků jsem zachytil metodou panningu a část vymazaného materiálu získal zpět cestou k autu.

Národní přírodní památka Váté písky, 1.6.2007 :-) Bob