Pokračováním mé cesty po Broumovsku byly Teplické skály, o kterých již víme, že jsou spojeny s Adršpašskými skalami Vlčí roklí. A opětovně jejich plná krása byla odkryta až po požáru v roce 1824. Malého průvodce po okruhu skalami člověk dostane u vchodu v Teplicích po zakoupení vstupenky.

Pokud se na moji návštěvu podívám z fotografického hlediska, nepřálo mi počasí. Bylo zataženo, pošmourno, na rozdíl od Adršpachu chvílemi poprchávalo a skály nebyly tak fotogenické jako při jiném počasí.

Nebudu zde popisovat vlastní cestu, spíše zajímavé střípky, které mi utkvěly v paměti při pročítání informačních tabulí. První 3 fotografie jsou pohledem na Teplické skály z vnějšku, jedná se o takzvaný “Amfiteátr”.

Jak vidíte, nemohl jsem ani čarovat s oblohou a sluncem, prostě bylo šedivo a pošmourno. Na jedné tabuli stálo, pokud mne paměť neklame, že pod zemí v tmavých soutěskách se může vyskytovat permafrost (věčně zmrzlá půda). To mne překvapilo, permafrost mám spojený se Sibiří :-). Ale v zimě tady asi bude pěkné chladno, Sibiří jsou zde nazývány úzké soutěsky, kde je až do léta sníh.

Až do husitských válek existoval na skalách hrad Střmen, nyní po něm zbyly pouze otesané skály se zářezy a nově vybudované schody na jeho původní místo.

Při průchodu skalami jsem zjistil, že standardní fotografování je mi k ničemu a potřebuji vytvořit panoramatické fotky, jinak zachytím pouze kus stěny nebo vršek skal s oblohou. Program Zoner Photo Studio 8, který používám, má v sobě zabudovanou funkci tvorby panoramat a toho jsem využil. Následující fotky jsou poskládány ze 3 až 6 jednotlivých fotografií.

Můj celkový dojem ze skal byl výborný. Jsou sevřenější, drsnější než Adršpašský protějšek a v soutěskách je tady dost zima. Pokud se nemýlím, tak i návštěvnost je zde alespoň o polovinu menší. Z osobností je zde vzpomínán Johann Wolfgang Goethe a jeho návštěva skal v roce 1790. Co se týče bezpečnosti, občas jsem měl pocit, že kameny na mne musí spadnout. nestalo se tak, ale někoho to jistě čeká :-). Zřejmě největší zážitek tady musí být při zimní návštěvě. Není zakázaná, ale je na vlastní nebezpečí.

Další zajímavostí, kterou jsem se dočetl a nad kterou jsem kroutil nevěřícně hlavou, je místní varianta sportu “přeskakování horolezců mezi skalami” Prostě se odrazíte a přeskočíte z jedné skály na druhou. Jestli se nemýlim, tak první úspěšný a fotograficky zdokumentovaný pokus je z 80-tých let minulého století (nebo tisíciletí, ale to zní dost starověce).

Těším se již na zimu. Vezmu sněžnice a vyrazím tady na hrůzostrašnou, dobrodružnou výpravu s příchutí adrenalinu ( nebo také, jak psal Honza Netopejr, s vyplavováním endorfinů, které dělají dobrou náladu). Třeba se tam s někým z vás, vážení čtenáři, potkám.

A ještě k programu na tvorbu panoramatických fotografií. Zoner jej nabízí i samostatně pod názvem Photo Panorama Maker za 260 korun v elektronické licenci. Já osobně jej pokládám za výborný a jednoduchý, funguje s libovolným fotoaparátem, není nutné si nastavovat funkci “panorama”, při fotografování. prostě si vyfotíte několik snímků tak, aby se z části překrývaly a program je spojí. Asi nejlepší panoramata, která jsem viděl, má Marian Matta, nesmím zapomenout ovšem ani na Silvu Szabó. Tam se teď jdu učit a s vámi, milý čtenáři, se loučím. Určitě se jeďte do Teplických skal podívat a pozdravujte v pensionu Pod Jasanem.

Teplické skály, 8.10.2006 :-) Bob