Hledání


Země návštěvníků

Bob a jeho fotoblog

Skokan hnědý a zelený

   “Hej, Bobe!”
Otočil jsem se a uviděl za sebou dvě malé žabky.
   “Ahoj,” povídám jim. “Jak se máte?”
   “No, my se máme dobře, ale co ty?”
   “Jak to, co já?”
   A v tu chvíli spustily obě dvě o překot. “Víš, s tebou už není žádná zábava. Pořád tady jenom chodíš a s námi se nebavíš. Na zádech vlečeš jakýsi baťoh, v ruce máš krabičku a nic nevidíš. Jenom koukáš na nějaké obrázky vzadu, mumláš si čísla, kroutíš tou věcí, co vyčuhuje z krabičky a blýská se tady jak za letní bouřky.”
   Provinile jsem si k nim sedl.
   “Málem jsi na nás šlápl. Už zdálky jsme ti šly naproti, ale ty se nedíváš. Všiml sis vůbec, že se u skalky honí motýli?” 

Nymphalis io (babočka paví oko)

   “A taky jsme ti chtěly říct, že nám pavouk na louce upletl šňůru na sušení nejrůznějších věcí a zachytil ji za list. No jo, ty máš ale tu vaši síť. Jak jí jenom říkáte? Nějaký mezinet nebo jak. Prý u ní každý den sedíte a máte otlačený zadek.”
   Zíral jsem s otevřenou pusou.

Šňůra na prádlo

   A ty dvě pokračovaly: “Taky tě pozdravují myšky z chajdy a pěkně zuří. Prý sis pořídil nějakou novou plastikovou domů a pořád ji ošaháváš na stole. Chtějí vysvětlení.”

   Natáhl jsem si nohy na mech, hloubavě se na ty dvě filosofky podíval a provinile se usmál. Vždyť mají vlastně pravdu. Poslední dobou jsem zahrabaný v novém fotoaparátu, pořád něco zkouším, na blogu už není žádná legrace a na louce? Darmo mluvit. Nevydržím klidně ležet, hlavou se mi honí samá clona, čas, hloubka ostrosti. A kamarády včelku, saranče Toma, mravence strážce, píďalku, kobylku válečníka a další nevidím.  
   Vyskočil jsem na nohy, rozloučil se  a vrátil k autu. Po cestě jsem si již sundával baťoh a díval se po sýru v kapse.

Voda

   Cestou jsem si opláchl hlavu v potoce nad chajdou, abych přišel na jiné myšlenky. Jen doufám, že se na mě myšky nebudou dlouho zlobit. Tu plastikovou budu ošahávat jen někdy, fotit budu střídmě a zase budu mít čas ležet na louce a lelkovat. To je mé nové předsevzetí.

   Věnováno “Té, jejíž jméno se nesmí vyslovit”.

Jeseník - lázně, 18.4.2007 :-) Bob

 

Přečtěte si také

RSS

9 komentářů

bacík

Když jsem to četla,musela jsem se usmívat snad za každou větou.A usmívám se doteď….:-)….moc hezké

 
Monika

Kouzlo přírody a slova. Skvělé a k tomu ještě dobré fotky pro autentičnost. Bobe, má poklona Tobě.

 

Krasne a usmevne pocteni samozrejme doplneno jedinecnymi fotografiemi u ktereho jsem si krasne odpocinul.

 

Ahoj Bobe, velmi úsměvné povídání a krásné fotky.S každou návštěvou Tvého blogu mám o něco lepší náladu a velkou chuť něco vyfotit.Jdu na to. Sice jen do zahrádky, ale i to stačí.Letošní jaro je tak krásné, že až oči přecházejí…

 
 

Bobe, filozofický fotografe : ) ,pěkné fotky a povídání…
Zalíbila se mi předposlední. Oslovily mě ale všecky : )

 
Bob

Díky všem. Vyřídím pozdravy žabkám. :-) Bob

 
Petr

Ahoj Bobe, nebo snad Dobrý den, máš/te velice krásné fotografie, chtel jsem se Tě/Vás zeptat, jaký fotoaparát používáš/te. Děkuji za odpověď.

Bob

Petře, tykej mi. Letošní rok používám fotoaparát Canon EOS 30D, předtím postupně Olympus UZ 720, Olympus SP 500 a Panasonic DMC-FZ50.

 
 

Komentář ( zmenši pole | zvětši pole )

Povolené tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <code> <em> <i> <strike> <strong>