O tomto křižáku jsem již psal dříve, například v článku o úkrytech pavouků. Je pěknou ozdobou míst, kam se v létě vydáváme a nemusíme se jej bát, neublíží. Žije všude ve vlhku a dostatku slunce, například kolem břehu rybníků a na vlhkých loukách.
   Při fotografování jsem jej vyfotil z horního pohledu, proti louce. Ale pak jsem se položil do trávy a přemýšlel, jestli pohled proti obloze nebude lepší.

   A v té trávě jsem usnul a zdál se mi sen:
   “Máš nás rád, Bobe?”, ozval se hlas.
   “Mám.”
   “Tak je jedno, jak nás fotíš. Brouci, vážky, motýli, my, pavouci i ptáci a zvířata vás, lidi, máme rádi. Pomáhejte nám. Vyprávějte dětem pohádky, ve kterých se navzájem chráníme.”
   Otevřel jsem oči, otřepal se, vyklepal z vlasů trávu a přemýšlel, jestli to byl sen nebo ne.
   Co myslíte? Drobní hmyzí tvorečkové si chtěli poslechnout příběh o včelce a jejich rodiče se zamysleli nad hmyzí  Kámasútrou. A večer jsme se všichni společně (já, člověk, oni jiní)  podívali na filmové pohádkové příběhy od Jana Karafiáta ”Broučci”.
  

15.6.2008, Zlaté Hory, jezero, :-) Bob