Vážení čtenáři. Před časem jsem měl sraz u Pomněnkového pramene s mým přítelem, mravencem strážcem. Asi bych vám měl něco říci o tomto prameni. Dávají si u něj sraz bytosti našeho lesa, pokud si chtějí sdělit něco důležitého, něco, co se týká všech. A tak jsem byl velice zvědavý, oč se jedná. Mravence jsem již viděl z dálky, čekal přesně ve smluvený čas. Sedl jsem si k němu a poslouchal jeho vyprávění. Zaujalo mne, ani jsem nedutal. Zvláštní byly i jeho znalosti lidí, jejich potřeb a tajných přání. Když strážce skončil, pomalu slezl ze stvolu a šel pryč.

Co bylo podstatnou částí jeho vyprávěni? Duše rostlin. Ve stručnosti bych vše důležité pro vás (ale i pro mne) zopakoval. Upozorňuji, že jeho znalosti lidí, jejich starých nauk i tužeb byly k neuvěření. Ale to víte, mravenci jsou tady o pěkných pár miliónů let déle.

“Kromě chemicky přesně definovaných substancí (např. glykosidy, saponiny, alkaloidy a další), které lidé mohou přesně zvážit, změřit a analyzovat , mají rostliny i energetické vyzařování. Někdy je nazýváno “déva”, v sanskrtu to znamená “nebeská bytost”. My si ji můžeme představit i jako duši rostlin, která nám zprostředkovává vazbu s jiným, nehmotným světem, pokud se mu otevřeme a chceme do něj vstoupit. Léčivé účinky bylin se mohou nejvíce projevit při souhře všech těchto kvalit.”

Seděl jsem pak dlouho u pramene, včelky a kobylky na mne pokřikovaly, ať si jdu hrát, píďalka mi vylezla na ruku a dokonce sarančata předváděla erotické mámení, ale já nic. Hleděl jsem na jahodu a přemýšlel o jeho slovech.

Co když má ten mravenec pravdu a rostliny mají duši stejně jako lidé? Jak se na nás dívají?

Jeseník - Pomezí, 22.10. 2006 :-) Bob