“To je ale divný název článku. Nemůžeš si vymyslet nějaký lepší?”
   ” Nemůžu,” odpověděl jsem svému vnitřnímu hlasu. “Já jsem si ho totiž nevymyslel, on mě napadl.”
   “No jo, ale žadný vyhledávač na internetu ho nenajde a obsah zůstane navždy ztracen. Kdo by taky hledal cupitání.”
   “Nikdy nevíš, doba se mění,” ukončil jsem rázně diskuzi.
   A jak to tedy bylo? Ležel jsem pod lípou a přemýšlel, co udělám s blížícím se sněhem, který ohlašovali meteorologové. A  v tom jsem zaslechl cupitání. Ba co jenom cupitání - taky ohromné mlaskání a říhání. Sklonil jsem se blíž a odhalil některé původce těchto zvuků.
   Na horní fotografii je ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus), která se zrovna ládovala plodem lípy. Občas si smlsne i na hmyzu, ale tady jsou jasně vidět její vegetariánské sklony.

   Na dalších dvou fotografiích jsou vidět sametky rudé (Trombidium holosericeum). Ukrývají se pod spadaným listím a na jaře se prohánějí na lovu hmyzu. Tu spodní bych si tipnul na mladšího dorostence, nymfální stádium. Cupitání těchto tvorečků bylo slyšet méně, ale bystrému pozorovateli neuniklo.

   No a ve všem tom cupitání, mlaskání, pojídání a zvědavosti nesměla chybět samička lovčíka hajního (Pisaura mirabilis). Ta cupitala poněkud váhavě, ale o to byla zvědavější.

   Takže vidíte, vážení čtenáři, co všechno můžeme nalézt v půli března pod lípou. O všech těchto tvorečcích jsem již na blogu psal, takže si tady můžete vyhledat bližší informace. A až někdy budete sedět pod stromem, poslouchejte nejenom vítr v koruně, ale i cupitání a mlaskání.

Jablunkovský park, 14.3.2008 :-) Bob