“Ha. Něco mě hryže v hlavě. Co to ale je? Heureka, už vím. Můj fotoblog měl čtyři roky a já jsem zapomněl na výročí. Konec listopadu. ”
   Tato slova mi zněla v hlavě, když jsem se ráno probudil. A tak musím vše napravit.
   Jak je to vlastně s mým fotografováním? Hlavou mi probíhá celá historie: napřed analogový Zenit E, pak Practica LTL se spoustou objektivů, poté pausa a nástup digitálu: Olympus UZ 720, UZ 500, Panasonic DMC FZ50, Canon EOS 30D, 50D, jako doplněk na cesty Olympus 420 …    
   Kde to skončí?
   Už vím. Občas se mi nechce fotografovat, tak jen ležím na louce, dívám se po hmyzu a čmárám si poznámky k pohádkám.
   Asi bych měl napsat, že mými vzory jsou fotografové typu Capy, Bryana Petersona, Pavla Krásenského, Dana Bárty a byla by to pravda.
   Ale já mám taky rád Ondřeje Sekoru, Ferdu mravence a příhody z jeho světa.
   Tak jsem se vyfotil, aby mě nikdo nepoznal a těším se na jaro.
   Lehnu si na mez, vedle sebe položím fotoaparát, ani se nepohnu, jen se občas líně otočím a budu čekat na pokračování podobného příběhu, jako je  “Saranče a Kámasútra“, “Mravenec, píďalka a kolotoč ,”  které jsem napsal. Třeba s jinými aktéry, stejnou legrací a tito drobní tvorečci na mě budou mluvit.
   “Hej, Bobe, pojď se na nás podívat. To je ale mela na mezi. Podívej se na ty nestydy. Ale také na nás. Kampak se může schovat kolotočář Kočka.”
   A já budu vědět, že v pátém roce fotoblogu jsem doma.

   14.12.2009 :-) Bob