O tomto křižáku jsem již psal dříve, například v článku o úkrytech pavouků. Je pěknou ozdobou míst, kam se v létě vydáváme a nemusíme se jej bát, neublíží. Žije všude ve vlhku a dostatku slunce, například kolem břehu rybníků a na vlhkých loukách.
   Při fotografování jsem jej vyfotil z horního pohledu, proti louce. Ale pak jsem se položil do trávy a přemýšlel, jestli pohled proti obloze nebude lepší.

   A v té trávě jsem usnul a zdál se mi sen:
   “Máš nás rád, Bobe?”, ozval se hlas.
   “Mám.”
   “Tak je jedno, jak nás fotíš. Brouci, vážky, motýli, my, pavouci i ptáci a zvířata vás, lidi, máme rádi. Pomáhejte nám. Vyprávějte dětem pohádky, ve kterých se navzájem chráníme.”
   Otevřel jsem oči, otřepal se, vyklepal z vlasů trávu a přemýšlel, jestli to byl sen nebo ne.
   Co myslíte? Drobní hmyzí tvorečkové si chtěli poslechnout příběh o včelce a jejich rodiče se zamysleli nad hmyzí  Kámasútrou. A večer jsme se všichni společně (já, člověk, oni jiní)  podívali na filmové pohádkové příběhy od Jana Karafiáta ”Broučci”.
  

15.6.2008, Zlaté Hory, jezero, :-) Bob

  Ležel jsem na břehu říčky, popíjel Fantu divokou malinu, díval se na svoje břicho a přemýšlel, kdy mi rozpustí žaludek, podkoží, břišní stěnu a dostane se ven. Je to totiž strašná žíravina, ale mně chutná.
   V tom jsem uslyšel slabý hlas.
   “Bobééé, uhni.”
   To je něco pro mě. Překulil jsem se na bok, zapomněl na hlodání v břiše a díval se, kdo mě volá.
   Byla to malá muška, která se ke mně blížila vrávoravým letem. Popadl jsem fotoaparát, bez přípravy se pokusil ji vyfotit a díval se, co bude dál.
Celý článek »

   Bližší informace o řádu blanokřídlého hmyzu najdete zde.
   Hned na úvod musím napsat, že článek možná někdy upravím. Tedy pokud se najde někdo, kdo mi vlastně poví, jakého čmeláka jsem vyfotil. Sám jej nemohu určit s pomocí příruček ani internetu.
   Potkávám jej každým rokem na jaře na toulkách v podhůří Jeseníků, pěkně si to sedí, sbírá pyl a mně si moc nevšímá. Připomíná mi trochu čmeláka zemního (Bombus terrestris), nebo také čmeláka Bombus lucorum. Při mém fotografování nebyl nikdy plachý, spíše mi pózoval při sběru pylu a pěkně se při jeho fotografování trénují makrofotografické postupy.
   A protože o tomto čmeláku nemohu nic víc napsat, zmíním se v další části článku o hmyzích státech.

Celý článek »

   Seděl jsem v parku na starém kmeni, pozoroval jarní hemžení hmyzu a liboval si. Paráda, je teplo, svítí sluníčko, na obloze ani mráčku a já konečně můžu chytat lelky. Mnozí čtenáři blogu ví, že to je má nejoblíbenější činnost. Chytat lelky čili lenošit.
   Ale nic netrvá věčně. Uprostřed blaženosti sladkého nicnedělání se mé oči toulaly po okolí a já spatřil ploštici, která se chovala podivně. Místo pobíhání po kmeni mizela zadečkem v malé dírce, vykutané ve dřevě neznámým obyvatelem. Popadl jsem fotoaparát a začal zkoumat, co se vlastně děje. Vše uvidíte dál.
Celý článek »

   “To je ale divný název článku. Nemůžeš si vymyslet nějaký lepší?”
   ” Nemůžu,” odpověděl jsem svému vnitřnímu hlasu. “Já jsem si ho totiž nevymyslel, on mě napadl.”
   “No jo, ale žadný vyhledávač na internetu ho nenajde a obsah zůstane navždy ztracen. Kdo by taky hledal cupitání.”
   “Nikdy nevíš, doba se mění,” ukončil jsem rázně diskuzi.
   A jak to tedy bylo? Ležel jsem pod lípou a přemýšlel, co udělám s blížícím se sněhem, který ohlašovali meteorologové. A  v tom jsem zaslechl cupitání. Ba co jenom cupitání - taky ohromné mlaskání a říhání. Sklonil jsem se blíž a odhalil některé původce těchto zvuků.
   Na horní fotografii je ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus), která se zrovna ládovala plodem lípy. Občas si smlsne i na hmyzu, ale tady jsou jasně vidět její vegetariánské sklony.

Celý článek »