Jmenuji se Pavel Klásek a letos (2010) jsem uskutečnil už 45tý oběh ze Zemí kolem Slunce. Polovinu této doby jsem strávil v západočeském Tachově, poté jsem byl naplaven do Jeseníku, a svádím tak místní konkurenční fotosouboj s Bobem. Ale dlouho jsem netušil, že ten veselý člověk podobné „krevní skupiny“ jako já, je fotograf, a naopak, že toho skvělého fotografa – na kterého mne upozornila moje dcera – já vlastně relativně často vídám, nic netuše o tom, že ovládá fotoaparát stejně dobře jako tonometr.
   K fotografování jsem poprvé přičichl teoreticky - přes knihu L.Součka “Co oko nevidí” a již v útlém dětsví jesm za pomoci stavebnice mladého technika zkoušel úžasné modrotisky, k nesmírnému nadšení mých rodičů. Ti mi proto raději poskytli k trvalému užívání okouzlující sovětský fotoaparát Vega, se kterým jsem však pouze pocvakal všechny svoje mladicky nerozvážné lásky.

   Vzhledem k tomu, že mým největším koníčkem je astronomie, zatoužil jsem také fotografovat vlasaté komety a hvězdičky mimozemského původu - polorozpadlá Vega však neuspokojila mé očekávání a tak jsem zakoupil, po dlouhém vybírání z velké předlistopadové nabídky zrcadlovek, sovětský tank Zenit 11 - s nostalgií jistě mnoho z vás zavzpomíná (prosím, aby jediné oko nezůstalo suché). Za pomoci katastrofálního objektivu Jupiter 200/4 a výborného Pentacon 135/2.8 jsem mnoho let fotoproháněl hvězdnou oblohu z terasy jesenické hvězdárny.

   Tak jako mnoho ostatních jsem se profotil vyrůstáním svých dětí, později i s prvním svým digitálním fotoaparátem Olympus C-4000. U tohoto přístroje jsem objevil funkci “makro” a k velké radosti svých potomků jsem se začal bezprizorně válet v trávě a objevovat krásný svět brouků a květin. Přemluven dcerou, uvolil jsem se v roce 2008 ke vkládání svých fotografií na jeden z amatérských fotoserverů, a v tom okamžiku jsem byl ztracen, pohlcen (a unešen).
   Neúprosné intervaly vkládání fotografií mne donutily plodit další a další cvaky technicky, kompozičně i myšlenkově příšerných snímků … nikdo učený však z nebe nespadl. Po dvou letech snažení jsem se usvědčil, že na kvalitní makrosnímky nemám trpělivost ani pevnou ruku. Přes makro - minimál, makro s příběhem či grafikou jsem za významné pomoci výborné amatérské fotografky Evy Skalákové objevil i další kategorie fotografií, jako je street, fotografie lidí, fotografika, foto architektury. Miluji fotografie s příběhem, čisté kompozice, objevování tvarů a linií. Moc bych si přál, aby si diváci moje fotografie zapamatovali - myslím, že to je jeden z atributů dobré fotografie. Nicméně pořád zůstávám tím, kdo fotografuje především pro radost a vlastní potěšení - a pokud snímkem zaujmu, potěším či obohatím, stojí mi to za to.

Jeseník, 18.8.2010