Vážení čtenáři tohoto blogu. Dovolte, abych vám představil dalšího výborného fotografa a zrovna mu předal slovo.

   “Zdravím tímto všechny čtenáře Bobova fotoblogu včetně Boba samotného.
   Koho zajímá jak jsem začal fotit, přikládám pár vět.
   Jako snad každý z nás si chce čas od času zaznamenat něco, co se mu líbí, i já si jednou pořídil první digitál, tenkrát jsem si vybral Olympus C220. Po měsících cvakání začátečníka jsem zjistil, že tato činnost se stala mým velkým koníčkem. A také jsem přišel na to, že udělat lepší fotku není tak jednoduché a že do toho musím dát více …
   Začal jsem se hlouběji zajímat o fotografování samotné a současně si pořídil svou první zrcadlovku, v té době vysněný Canon 350D s makroobjektivem Canon 100mm/f2,8. První  dva roky jsem se vrhal na všechno, co se v trávě hýbalo, a jestli to byla moucha nebo pavouk mi bylo zcela jedno. Makrofotografii jsem prokládal fotkami ze ZOO. V roce 2007 jsem jakousi náhodou začal táhnout k “malým drakům” zvaným vážky. Nevědel jsem proč, ale z říše hmyzu mě tento tvor uchvacoval nejvíce a tak jsem následující rok věnoval vážkám. Hlavně kvůli nim jsem si pořídil delší sklo Sigmu 150/f2,8. Letos jsem udělal další krok a konečně si pořídil svůj první fullframe. Rád bych s ním fotil portréty lidí, u kterých mi jde o zachycení osobnosti portrétovaného.
   Při focení vážek mě zaujal proces jejich líhnutí. Je interesantní, jak se dokáže z larvy vážky během pár minut vylíhnout téměř dospělé imágo, které když dozraje, stane se brilantním letcem v říši hmyzu.
   Focení vážek považuji za druh relaxace. Stačí nepozorovaně usednout na nějaký šutr, chvíli se nehýbat a můžete vidět a slyšet, kolik fauny se pod a nad vodní hladinou vyskytuje… užovky hledající svou obětní žábu, týmová práce znakoplavek při lovení hmyzu usedajícího na vodní hladinu, čouhající hlavy skokanů nad vodní hladinou vydávající svou píseň, samičky šídel hledající vhodnou plochu ke kladení, zapojené plápolavě letící tandemy vážek, motýli usedající na květy leknínů, vodní hlemýždi brodící se písečným dnem a mnohem, mnohem více… Tohle všechno na mě působí tak nějak uklidňujícím dojmem, přirovnal bych to k pozorování akvária v obyváku.

     Libellula depressa (vážka ploská), Canon 30D, Sigma 150mm, blesk Canon MT-24, clona 7,1,  čas 1/200, ISO 200, z ruky, místo Žermanická přehrada.

   Pokud se vydáte v současné době na vážky, určitě narazíte na zástupce rodu Sympecma. Ti jediní přežívají zimu jako dospělí jedinci. Svým hnědým zbarvením se dokonale maskují s barvou keřů a stromů, na kterých přezimují. Pokud vás zajímá líhnutí nových jedinců, můžete narazit na tyto jarní druhy: šídlo luční (Brachytron pratense), lesklice měděná (Cordulia aenea), vážka čtyřskvrnná (Libellula quadrimaculata), vážka ploská (Libellula depressa), vážky rodu Leucorrhinia (pectoralis, dubina, rubicunda) a nebo zástupce šidélek - šidélko větší (Ischnura elegans), šidélko ruměnné (Pyrrhosoma nymphula) a motýlici obecnou (Calopteryx virgo). To jsou druhy vážek, na které mám časně z jara štěstí, dle lokalit se můžou najít i další zástupci z řádu vážek.

  Kopulující Coenagrion puella (šidélko páskované), v pozadí je Anax imperator (šídlo královské). Canon 30D, Sigma 150mm, blesk Speedlite 460 + difuser, clona 4, čas 1/800, ISO 100, z ruky, místo Štramberk.

   Pro podobně zaměřené jedince, tím myslím makrofotografy, jsem předloni na svém fotowebu vytvořil atlas vážek české republiky. Nesnažím se zde o vytvoření elektronické databáze všech možných informací o našich vážkách, tím by tištěné publikace ztrácely smysl, ale atlas by měl sloužit jako podklad pro vyhledávání druhů fotografům, kteří neví, kam svou vyfocenou vážku zařadit, determinovat a přitom nechtějí  investovat do tištěné publikace. 
   Loni jsem pracovně navštívil Karibské ostrovy (St. Kitts, Guadaloupe, Martinique, Barbados a St. Lucia). S nadšením a fotobatohem jsem vyrazil i na vážky. Dostavilo se však zklamání. Za celých 12 dnů jsem narazil pouze na jedno šidélko na ostrově Guadaloupe a pak na dva druhy vážek přímo v letovisku v Dominikánské republice. Při dotazech na domorodce, jestli se na ostrově někde blízko nevyskytuje “dragonfly” se na mě jen usmívali, že “draci” tady nejsou (jejich slovní zásoba angličtiny mnohdy vyvolávala komické situace). Při procházkách městečky u mně narůstalo pokušení zkusit fotit přirozené portréty místních domorodů. Pár zkušebních jsem udělal. Doma mě mrzelo, že jsem jich nedonesl víc.

       Domorodec Guadaloupe, Canon 30D, objektiv Canon 70-200/f2,8L, blesk Speedlite 430 - difuser/f 121, clona 5,6, čas 1/100, ISO 100, místo karibský ostrov Guadaloupe.

   Stejně jako mě i čtenáře může napadnout, že fotografování vážek u osamělých skrytých tůní , rybníků a močálů je záležitostí pro introvertní fotografy. Po čase mě ovšem nečekaně potěšilo, kolik fotografů, biologů a fajn podobně zaměřených lidí v těchto zapomenutých končinách můžete potkat. Tímto je samozřejmě zdravím a těším se na setkání při letošních lovech.

   Anemone nemorosa (sasanka hajní), Canon 40D, Sigma 150mm, clona 4, čas 1/500, ISO 100, z ruky, místo Ostrava.

   Věřím, že se s kolegy “vážkaři” domluvíme a společně vyrazíme na expedici lovu vážek do nějaké exotické země.”

   Martin Pustelník

   A já, Bob, bych chtěl Martinovi poděkovat za výborný článek, neméně perfektní fotografie a informace, které nám poskytl. Sám se hned zítra (to je v pátek) ponořím do bažin v Písečné, budu poulit oči na vážky a čekat, že mě najde Lukáš Konečný. A tady je ještě jednou odkaz na Martinovy stránky.

:-) Bob