Se jménem tohoto fotografa jste se na mém blogu mohli již setkat dříve, například ve článku ”Pavoučí konec roku”, dále v odkazech. Proto mu raději hned předám slovo a budu sledovat, co vykouzlí (fotografická kouzla a experimenty mu jdou nadmíru dobře):

   Vážení čtenáři Bobova fotoblogu, dostalo se mi té cti napsat vám o sobě pár řádků. 

Začátkem takového povídání je dobré se nějak představit a tak ani já toto nevynechám. Ondra Kapl jméno mé, narozen jsem 31.10.1992 v porodnici. Dnešním dnem je mi tedy 15 a žiju v menším městě kraje Olomouckého - v Mohelnici.
Mojí největší z mnoha zálib je už po několik let fotografie. K fotografování jsem se dostal bohužel paradoxně dosti smutným způsobem. Před  čtyřmi roky mi umřel táta. Foťák, kterým fotil naše občasné víkendové výlety, když jsem u něj býval, mi jednoho dne zůstal a fotím s ním dodnes. Za všechno vděčím tátovi. Foťák je v podstatě to poslední, díky tátovi se zabývám uměním… Díky tátovi  mám aspoň zlomek jeho obrovskýho talentu. A ten zlomek se snažím pěstovat.
Ve fotografii jsem téměř na úplném začátku, i když fotím čtvrtým rokem. Vlastně se nepovažuju ani za fotografa ve slova smyslu a váze, jakou tomuto slovu osobně přisuzuju.

   Jak se stala fotografie nadobro mým koníčkem. 

Od doby, co jsem k foťáku přišel a objevil jsem ten červenej čudlík Power, začalo mě bavit mačkat to stříbrný tlačítko nahoře.
Když se dnes podívám na fotky z mých začátků, zahrabané kdesi hluboko na harddisku, přijde mi, že tím cvakáním jsem si tehdy jen posiloval šlachu na ukazováku.
Ale není tomu tak. Všechny ty cvaky mě dodneška posunuly. Sice jsem teprve ze startovní čáry sundal jednu nohu a do pořádnýho sprintu mám zatím daleko, ale každopádně mě fotografie baví se vším všudy a ještě víc mě fascinuje.

   Co fotím, co jsem fotil.

Fotím všechno, co mi dnes přijde něčím zajímavý, ač to třeba není zajímavý ničím. Všechno, co vidím, ať už z jakéhokoliv pohledu.
Kdysi jsem začínal u stolu s vodou a kapkama na listech. V levé ruce silná lupa alias makrosklo, v pravé cvakátko, které mě doprovází do dneška, Olympus C-720 UZ.

V dobách kapek a inscenování na psacím stole jsem se relativně naučil ovládání kompaktu. Zjistil jsem, že ten foťák nemá jen tlačítka “Power” a spoušť, ale že je jich tam mnohem víc, poté jsem i vykoumal, k čemu slouží. Našel jsem ve foťáku menu, dozvěděl jsem se, co je to expozice, kompozice a ještě dneska se těm všem základům učím.

Další dva roky jsem se nechal unášet mnohostranností fotografie, cvakal listí, kýčovitý západovky upravovaný přidáním kontrastu na 87% a přidáním sytě oranžového rámečku, fotil jsem bezkompozičně vodní hladinu, bezkompoziční nebe, tmu i světlo a vůbec vlastně všechno, až jsem se dostal do dnešního dne, kdy se snažím do fotky dostat aspoň špetku atmosféry nebo ještě líp i myšlenku. Občas se to podaří trošku, většinou vůbec. A i toto, stejně jako vše, co k ní patří, mě na fotografii baví.

V předposlední době jsem fotíval na nádraží, teď třeba pobývám u vody, v létě jezdím po loukách, lesích, zkrátka všude. Takhle střídám “lokality”. Vyhledávám místa, kde to má nějakou atmosféru, ať už depresivní, nebo takovou, jenž srší optimismem přímo vybízejícím k relaxu. Když je čas, na tyhle místa se třeba měsíc vracím, dokud je fotograficky “nevyčerpám”, dokud mě to nepřestane bavit. Poté jdu zas o dům dál, najít a zkusit něco jinýho.

Oblíbil jsem si minimalismus a černobílou.

Převod do bw se stal většinou předposlední akcí postprocesu. Nechci fotky černobílou zachraňovat, ač znevšeďňovací účinky ty kouzelný barvy maj, černobílou mám prostě rád, podle mně “zvýrazňuje” atmošku.

Jsem univerzálním a všestranným cvakatelem. Moc rád experimentuju. Například následující “fotka” byla pořízena scannerem.

I přes časté (dobré je říct, že většinou vlastní :-)) nadávky na moji skromnou techniku mě fotografie baví a jsem rád, že jsem se k focení dostal.

   Závěrem bych chtěl poděkovat Bobovi. Nejen za tento hostující článek, ale hlavně za jakési “nakopnutí” do světa fotografie v dobách, kdy jsem si slovo “fotografie” teprve přidával do slovní zásoby,  za poskytnutí mnoha rad ohledně fotografie a její publikaci i za e-mailovou korespondenci.

Web: www.ondraka.blog.cz
Technika:  - Olympus C-720 UZ
                    - stativ Hama
                    - scanner ke skenování obličeje :-)
                    - lupa místo makropředsádky
                    - a množství jiných kompromisů

   A já bych chtěl, vážení čtenáři, popřát Ondrovi hodně fotografií, se kterými bude spokojen, dobré světlo a vůbec.

Jeseník, 1.3.2008 :-) Bob