Bob z fotoblogu mě požádal abych v rámci jeho “projektu” představování fotografů napsal pro jeho blog něco málo o své tvorbě. Že prý by rád: “u sebe představil fotografy, jejichž tvorba se mu líbí a ze které se mimo jiné učí.” … což mě celkem potěšilo :-)

Krátce jsem se zamyslel a rozhodl se napsat něco vtipného a zábavného, což posléze narazilo na problém že nejsem vtipný ani zábavný člověk, takže bude muset stačit ten nudný, nesouvislý a stylistických chyb plný text kdesi pod tímto úvodem.

Jak to bylo.

První setkání s fotografováním nastalo někdy v období základní školy, kdy se mi dostal do ruky jeden z prvních poloautomatických fotoaparátů pro širokou veřejnost od firmy Petri Camera … tuším že by to mohl být tento http://www.pbase.com/cameras/petri/es_auto_17 nicméně už je to dost dlouho co jsem ho viděl naposledy… Ostření to mělo ruční, expozici to nastavovalo automaticky a když tomu došly baterky tak se neotevírala závěrka. A člověk tak vyfotil celý film bez toho niž by se exponovalo jediné políčko.

Další, co se mi dostalo do ruky, byl půjčený fotoaparát tentokrát ruské provenience Zenit, myslím že tuto techniku není třeba představovat, ale pro jistotu, jedná se o plně manuální zrcadlovku s výměnnými objektivy, se závitem M42. Ten první (se kterým jsem fotil) měl expozimetr umístěn nad objektivem, později jsem si pořídil vlastní Zenit TTL který již měl měření expozice vnitřní.

Ještě jsem měl tu čest si krátce pohrát z různými zrcadlovkami značky Praktika, ale nikdo to nebyla žádná dlouhodobá záležitost.

Až do nástupu na učiliště (jsem vyučený dřevorubec ;-)) se v podstatě o focení nedalo žádným zásadním způsobem mluvit, ale fascinovalo mě zachycovat svět a to mi zůstalo. Na učilišti jsem se v rámci fotografického kroužku z blízka seznámil s černobílým vyvolávacím procesem, měl jsem možnost experimentovat. Bylo to báječné období, všechny náklady hradilo učiliště a já fotil a vyvolával a fotil a zase vyvolával … bohužel z tohoto období se mi žádné obrázky nedochovaly, všechno zůstalo na učilišti.

Po učilišti přišla střední škola a frekvence focení jeden film za rok, no prostě nic moc. S postupným rozvojem digitální techniky mi bylo čím dál tím víc jasné, že kinofilm nakonec opustím a přejdu na provozně daleko levnější digitální technologii.

Na jaře roku 2004 jsem si pořídil tehdy poměrně horkou novinku Nikon D70, a opět začal fotit vše co se dalo :-) Z počátku jsem produkoval v prvé řadě spoustu nepovedených a neustále opakujících se záběrů (asi jako každý) ze kterých sem potom většinu smazal (v tomto ohledu je digitální fotografie naprosto nedocenitelná) v poslední době již po návratu z fotografické vycházky snímků mažu méně, takže teď už jen rozhodnout, jestli je to tím, že jsem se zlepšil nebo tím, že se změnily moje nároky. Na podzim 2004 jsem si řekl, že si založím stránku, na které budu světu prezentovat svoje výtvory. 6.1.2005 se tak stalo.

Jak to je.

Momentálně pro svoji tvorbu využívám DSLR Nikon D70 se setovým objektivem 17-80DX AF-S, který občas nahradím objektivem Sigma 70-300 APO II Macro, k tomu používám blesk Nikon SB-800, kovový stativ značky SLIK, infra dálkové ovládání, polarizační filtr W+B a filtry systemu Cokin. Pořád mám jen 512MB kartu takže vše fotím jako best quality JPG, navíc mám pocit že RAW neskýtá tolik výhod (respektive práce s RAW mi přijde o dost pomalejší a těžkopádnější) abych přestal JPG využívat.

“Je to těžké, fotografovat nádraží?”

“Lehčí než něco jinýho,” odpověděl Švejk, “poněvadž se to nehejbá a pořád to nádraží stojí na jednom místě a člověk mu nemusí říkat, aby se tvářilo příjemně.”

ŠVEJKOVA BUDĚJOVICKÁ ANABASE

K tvorbě fotografií většinou přistupuji jako lovec, když mě něco zaujme tak to vyfotím (ulovím). Záběry až na výjimky nijak neplánuji, objekty a prostředí neupravuji … no prostě jen chodím a cvakám.

Často mám pocit, že se lidé neumějí správně dívat, přehlížejí detaily, přehlížejí celky …

Témata tvorby si nevybírám, spíše vycházím z momentální situace. Rád se toulám přírodou nebo v poslední době i naší stověžatou matičkou, takže většina mých obrázků obsahuje motivy přírody, případně města nebo dokonce přírody ve městě.

Vím tenhle přístup není příliš kreativní, ale fotografii beru jen jako koníček na odreagování se a umělecké ambice přenechávám ostatním. Bohužel (možná že naopak bohudík) to vede k vlastní trvalé nespokojenosti s konečnými fotografiemi.

Nedílnou součástí mé tvorby je postprocesing. Často stačí jen odstranění “šedivosti” snímku srovnáním úrovní, vyjasnění snímku pomocí křivek, případně různé formy odbarvování nebo naopak přibarvování pomocí sytosti barev. Někdy dokonce využívám i vymoženost zvanou úrovně :-). Žádná z prováděných úprav netrvá déle než cca 5 minut, teda než vymyslím co a jak, většinou je to jen záležitost několika kliknutí a případného posunutí různých posuvníků. Základem všeho je touha poznávat a objevovat nové věci a nebát se zkoušet nové postupy a přístupy. Každopádně pokud se snímek již při focení nepovede, nemá velký smysl to s postprocesingem přehánět, zkažený záběr to stejně nevylepší.

Tak to je asi tak vše co bych na sebe chtěl prásknout. Případné dotazy asi můžete psát zde do komentářů nebo třeba mě do mailu martin@vrany.info

Bobova poznámka: chtěl bych Martinovi moc poděkovat za příspěvek včetně fotografií, mám se od něj co učit. Uvádím ještě jednou odkaz na Martinův fotoblog: Stránky do černa.

20.12.2006 :-) Bob