Dnes ráno jsem si prohlížel dvě fotografické knihy od mé kamarádky Miriam, a to “Motýli,vážky,šídla,motýlice” a “Miri na cestách”.  Obě knihy  splňují mé představy o fotografování a cestování, tak předávám Miriam slovo:

      “Byla jsem pozvána mezi hosty tohoto blogu, abych zavzpomínala na své fotografické začátky, u jejichž zrodu stál právě samotný MUDr. Pavel Schlemmer, který mi v té době zapůjčil fotografický aparát Panasonic DMC FZ 50. Jedná se o lehkou polozrcadlovku, se kterou jsem pod vedením Pavla fotila makrofotografii. Jelikož jsem byla úplný amatér, byla jsem fascinována makropředsádkou, která mi při pohledu přes objektiv objevila úplně nový, fascinující svět, který je úžasný a fascinující a pořád mě přitahuje svou dokonalostí a pestrostí.   Mé fotografické počátky začaly hlavně na Jesenicku, kde jsou krásné a rozsáhlé louky, kde se dalo tzv. kutat a pořád vidět něco nového a zajímavého. Makrosvět je nesmírně pestrý a plný zajímavých příběhů. Některé jsou smutné, jiné usměvavé a fotografovo oko je pořád stavěno před tu obrovskou výzvu zaznamenat okamžik co nejvěrněji. I já jsem podlehla kouzlu makrofotografie a začala provozovat tzv. “Lovy beze zbraní” a stala se rovněž lovkyní s touhou co nejlepšího úlovku s  posedlostí, která vede k tomu, že dokážu stejně jako myslivec na posedu trpělivě čekat na svou kořist, mnohdy v nepohodlí, v bahně, v křoví atd.   Ne vždy člověku štěstí přeje. Nejhezčí pocit z vydařeného lovu jsem měla na maledivském ostrově Thoddoo, kde jsem se marně snažila vyfotit v té chvíli létající motýly, abych asi po hodině neúspěchu zjistila, že nejde vlastně o motýly, ale o krásné, černožluté vážky, které v horku poletovaly a ne a  ne usednout pro radost fotografa. Tehdy mě síly v horku definitivně opustily a já skončila úplně vyčerpaná v moři. Jediné, co jsem sklidila, byly úsměvy domorodců, kteří na mě zvědavě a i nechápavě koukali. Nicméně den před odjezdem jsem se odhodlala k poslednímu lovu. Bylo polojasno, podmínky příznivé. Už skoro 2 hodiny jsem v parnu naháněla vážky foťákem a už jsem to chtěla vzdát, pak si tato nádherná pestrá vážka usedla a mě se rozbušilo srdce… nemohla jsem uvěřit…skoro půl hodiny mi  vážka pózovala a ten nádherný pocit nedokážu popsat slovy… Fotografování je pro mě především dokonalý relax. Mojí největší zálibou je cestování a během poznávání se vždy snažím najít aspoň nějakou tu volnou chvíli pro focení někde na tzv. smeťáku (většina tvorů jako motýli atd. nejraději obývají divoké, neupravené plochy, kde mají svůj klid a bezpečí a je velká škoda, že zásahem lidské činnosti je těchto míst čím dál tím méně) někde v blízkosti ubytování nebo na výletě. Spousty krásných zážitků z fotografování mám při společných dobrodružných výpravách s Pavlem, o kterých se zmiňuje i na tomto webu. Doposud jsem navštívila 22 zemí, z toho nejraději se vracím do Řecka a objevuji řecké ostrovy a v současné době k nim navíc přibyla jižní Itálie a sousední ostrovy”.

Orlová-Lutyně, 29.2.2020                                                                                                               :-) Bob