Patří mezi naše přísně chráněné druhy. Kvete velmi brzy na jaře, můžeme jej nalézt už v březnu na slunečných kamenitých a travnatých stráních, často na vápencovém podkladě. Kvetoucí rostlina je jen několik centimetrů nízká s květem o délce do 4 cm. Po odkvětu se stonek prodlouží až do 40 cm a je zakončen souplodím nažek.
Celý článek »
Tak mám za sebou další cestu za dobrodružstvím. Makrofotografie ještě není tak žhavá, místy u nás leží sníh a to je pravý čas vyrazit za dobrodružstvím do nížiny. Hlavním cílem byla vesnička Tokaj a jeho proslulé víno, ovšem dobrodružství mě čekalo při bloudění po jižním Slovensku, návštěvě Egeru, Miškolce a jeho lázní, při prozkoumávání hradů i místního způsobu života. Bezvadným zážitkem byl přejezd Bukových hor mezi Egerem a Miškolcem. Napravo, nalevo, nade mnou i pode mnou byly samé buky. Tato cesta mě tak fascinovala, že jsem si ji zopakoval v noci a viděl srnky, lišky, zajíce a kolem cesty určitě číhali kanci a jeleni.
Maďarsko mě vůbec velice příjemně překvapilo, k samotným místům se vrátím v dalších článcích a určitě to nebyla moje poslední návštěva této země. Na fotografii je pohled přes střechu baziliky v Egeru na zapadající slunce.
Související články:
Hrad Boldogkő - Maďarsko
Eger - Maďarsko
Tokaj a ochutnávka vín
Maďarsko, přelom března a dubna 2008 :-) Bob
“To je ale divný název článku. Nemůžeš si vymyslet nějaký lepší?”
” Nemůžu,” odpověděl jsem svému vnitřnímu hlasu. “Já jsem si ho totiž nevymyslel, on mě napadl.”
“No jo, ale žadný vyhledávač na internetu ho nenajde a obsah zůstane navždy ztracen. Kdo by taky hledal cupitání.”
“Nikdy nevíš, doba se mění,” ukončil jsem rázně diskuzi.
A jak to tedy bylo? Ležel jsem pod lípou a přemýšlel, co udělám s blížícím se sněhem, který ohlašovali meteorologové. A v tom jsem zaslechl cupitání. Ba co jenom cupitání - taky ohromné mlaskání a říhání. Sklonil jsem se blíž a odhalil některé původce těchto zvuků.
Na horní fotografii je ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus), která se zrovna ládovala plodem lípy. Občas si smlsne i na hmyzu, ale tady jsou jasně vidět její vegetariánské sklony.
Se svým makroobjektivem jsem prokutával napadané listí na zemi, ale začínal jsem tušit, že nejzajímavější věci uvidím na obloze. Podíval jsem se na ni a bylo mi vše jasné. Na výměnu objektivu a kompozici nebude čas. Stihl jsem jenom vypnout blesk, protože uznejte sami: na takovou vzdálenost je zbytečný.
Jeseníky - Branná, 15.3.2008 :-) Bob
Patří mezi keře, dosahuje výšky 30-150 cm. Kvete od února do dubna, během teplých zim můžeme najít květy i dříve. Jsou uspořádané po stranách zdřevnatělých větviček v počtu dvou až čtyř, listy se objevují až ve fázi rozkvetlých květů. Od června jsou na keřích červené, jedovaté bobule velikosti hrachu. Vyskytuje se roztroušeně na území naší i Slovenské republiky, především na okrajích cest a minerálně bohatých půdách. Často se pěstuje jako okrasný keř.
Toxikologie: jedovaté jsou všechny části rostliny, ale především bobule. Obsahují mimo jiné glykosid dafnin a terpenoidní sloučeninu mezerein. Po kontaktu dochází lokálně k zčervenání kůže s tvorbou puchýřů, po požití se vytváří otoky sliznic, následuje nevolnost, zvracení, bolesti žaludku, průjem a křeče. Závažným projevem je selhání ledvin .
V první pomoci je dobré podat živočišné uhlí, zamezit dalšímu kontaktu s rostlinou a vyhledat odbornou pomoc.
Zajímavosti: rostlina je indikátorem bukových porostů a to i tam, kde jsou již nahrazeny jinými monokulturami. Dříve se používala v léčbě tuberkulozy, kůra sloužila jako součást léků proti bolestem, zánětům. V časopisu Science v únoru 1975 jsou uvedeny možné protinádorové účinky mezereinu.
Jablunkov, 14.3.2008 :-) Bob