Prapůvodně jsem s návštěvou Egeru ani nepočítal, ale po prozkoumání Istvánovy jeskyně v horské obci Lillafüred kousek od Miškolce zbylo dosti času. A tak jsem se vydal úzkou silničkou přes Bukové hory až do Egeru. Přiznávám, že Eger je pěkný, ale cesta do něj se mi líbila ještě víc. Málem jsem ukroutil volant.
   Egerský hrad na fotografii byl postaven v 13. století po mongolské invazi, je ale kompletně přestavěn. Dle pověsti má úzkou spojitost s označením místního červeného vína Bikavér (Býčí krev). V roce 1552 jej vojáci bránili proti takřka padesátinásobné přesile Turků. Velitel obránců István Dobó svou hrstku vojáků napájel červeným vínem v takovém množství, že jim teklo po bradách a vousech a dodávalo sílu. Mezi Turky se rozšířila fáma, že svoji sílu získávají pitím byčí krve a tak vznikl světoznámý název vína “Bikavér”.

   Další památkou je bazilika v neoklasicistním stylu, která byla postavena v roce 1836 podle návrhu architekta Józsefa Hildy.

   Její vstupní dveře jsou ozdobeny motivy z historie, na fotografii je připomínka II. vatikánského koncilu. A zkušební otázka: který papež je vyobrazen?

  Vnitřek baziliky je dosti rozlehlý a nevypadá špatně.

   Do Egeru přišli Turci v roce 1596 a vyhlásili jej hlavním provinčním městem. Koncem 17. století byli vyhnáni a z památek po nich zbyl minaret. Až na vrchol čítá 97 schodů.

   Nakonec jsem nafotil dva nezbytné pohledy z hradu. Je vidět, že Eger není jenom historickým městem, ale i vlastníkem klasických panelových domů.

Související články:
Hrad Boldogkő - Maďarsko 
Cestou k Bukovým horám
Tokaj a ochutnávka vín

Eger - Maďarsko, 31.3.2008 :-) Bob