Hned na úvod článku musím napsat, že jsem se do Maďarska zamiloval. Doufám, že to nikomu nebude vadit, na toulkách jsem potkal hodné lidi, zajímavou krajinu, bezvadné hrady, ochotnou a příjemnou obsluhu v restauracích, čisto na ulicích a vůbec. Milí čtenáři, obujte si toulavé boty, peněz stačí minimum a vyražte do Uher.
   A k vlastnímu hradu: je uváděn jako jeden z pěti nejhezčích hradů severomaďarského středohoří. Dalšími jsou Hollokő, Eger, Füzér a Sárospatak. Byl založen ve druhé polovině 13. století jako strážní hrad nad cestou vedoucí údolím Hornádu.

   Doslovný překlad jeho jména je “Šťastná skála”, v anglické literatuře se uvádí název skály  “Resting lion”, tedy odpočívající lev. Asi záleží na fantazii.

   V 15. století byl přestavěn a bylo doplněno opevnění. V roce 1685 jej obsadila habsburská vojska při kuruckém povstání  a v roce 1702 jeho část vyletěla po výbuchu munice do povětří. Od té doby zřejmě chátral.

   Víc toho o hradu nevím, ale moc se mi líbí. Mířil jsem k němu z vesničky Tokaj, překonal kopce a hrad uviděl pěkně z dálky. Jeho strážní na menší věži museli mít výborný rozhled. 
    Jak jsem tak prokutával hrad, zaujala mě jeho silueta v zapadajícím slunci.

   Maďarsky se umím  jen usmívat a proto jsem nerozluštil záhadné texty na vstupence. Znalec tohoto ugrofinského jazyka by nám ale určitě pomohl a třeba i doplnil informace o hradě. Pro jistotu text zveřejním:
   “Boldogkő várát a tatárjárás után a Tomaj nembeli Jaak fia Tyba ispán vagy családjának egyiik tagja által építette. Első okleveles említése 1282-ből származik. Tulajdonosai az évszázadok alatt töb toronyból, palotarészből álló épületegyüttesé fejlesztették. A 16.-17. sz. háborús eseményei során megfordultak falai alatt Szapolyai-, Ferdinánd király-, Rákóczi György és Thököly seregei is. Itt írta számos versét Balassi Bálint, itt volt káplán Dévai Bíró Mátyás. Sorsa 1701-ben pocsételődött meg, amikor I.  Lipót császár katonái felrobbantották. Legutóbb 2002-ben kezdődtek nagy rekonstrukciós munkák.”

   Na hradě je výstava kamenů z okolí i ze světa, ovšem já rozlišuji jen pazourek na hroty oštěpů a šípů, křemen na rozdělání ohně a nakonec placaté kameny na žabky a šutry, které v noci tlačí do zad (doufám, že mně mí přátelé Křížovi z Českého Krumlova jako profesionálové na mineralogii prominou). Tak jsem raději ze sbírek na hradě vyfotil lebku medvěda.
   Při odchodu z hradu se nevyhnete velkému lákadlu na peněženky a tím je krčma (v dobrém slova smyslu), kterou musíte projít na cestě za sluncem. Všichni se usmívali, šenkýř byl ochotný a příjemný, děti zakopávaly o meče, rodiče měli přes sebe přehozeny dobové oblečky a všem bylo tuze blaze.

Související články:
Cestou k Bukovým horám 
Eger - Maďarsko
Tokaj a ochutnávka vín

Maďarsko, hrad Boldogkő, 30.3.2008 :-) Bob