Farár hovoril pomaly, akoby váhal. “Magdalena, tvoja sestra…, buď silný, synu. Pravdu ti nezatajim. Ak nie odo mňa, dozvedel by si sa ju od iného.”
“Je mrtva?” Neistota a chmúrna predstava tak vzrušili mladého hosťa, že mimovol’ne vyskočil, akoby chcel zo seba striast’ gniavivé bremeno.
“Neviem. Pred troma dňami zmizla bez stopy …”

Tak to byl úryvek z románu Joža Nižnánského “Čachtická paní”. K jejímu životopisu se postupně propracujeme.

Zřícenina hradu se nachází na vápencovém kopci ve výšce 375 m.n.m. u Nového Mesta nad Váhom. Svoje putování jsem nezačal přímo v obci Čachtice, ale hrad jsem objel Čachtickou a Višňovskou dolinou a výstup začal v obci Višňové. Příjemně úzká asfaltová cesta přímo vybízela, aby se člověk při míjení s protijedoucím autem kutálel ze svahu dolů.

Pohraniční hrad byl postaven v polovině 13. století. Postupné přestavby a rozšíření se odehrály hlavně v 15.-17. století. V roce 1708 za stavovského povstání byl vypálen a od té doby pustne. Jeho nejslavnější obyvatelkou byla hraběnka Alžběta Nadásdy-Báthoryová, která byla za mnohonásobné vraždy mladých dívek odsouzena v roce 1611 na doživotí, uvězněna na svém sídle a v roce 1614 zde zemřela.

Alžběta Báthoryová (někdy je uváděna i jako Bátoryová) se narodila v roce 1560 ve významném šlechtickém rodě, její strýc byl dokonce polským králem. V roce 1575 se vdala za Františka Nadásdyho (opětovně se píše různě) a vzhledem k rozsáhlosti majetku pobývala střídavě na Vranově, hradě Beckov, Čachticích, ve Vídni i Bratislavě. V její povaze se postupně začaly objevovat sadistické rysy a krutost (pro rod údajně typické a dědičné) a začala mučit a týrat mladá děvčata. Počet jejích obětí se udává až 800, ale pravděpodobnější číslo bude o řád nižší. V roce 1610 byla palatinem (královským místrodržícím) Thurzem zatčena, po procesu umístěna do domácího vězení na hrad Čachtice a zde v roce 1614 zemřela.
To je velice hrubý životopis, její povaha byla formována i okolím a dědičnými sklony. Na pravou míru bych uvedl některá mylně tradovaná tvrzení:
1/ zavírání obětí do železné panny:  použití tohoto důmyslného mučícího nástroje nebyla u Báthoryové prokázána, zřejmě se ani na území Uherska nepoužíval
2/ koupání se v krvi obětí: tradovaný omyl. Krev se po odebrání z těla ihned sráží, koupání se v této tekutině není možné (věřte profesionálovi). Nejdříve je nutno krev smísit s konzervačním roztokem, který zabrání aktivaci takzvané koagulační kaskády, a pak se v ní teprve ráchat. Prvním použitelným roztokem byl citronan sodný, který se pro potřeby transfuzí krve začal používat ve 20. letech minulého století.

Zápisy v návštěvní knize hradu svědčí o tom, že Alžbětin duch stále žije.
O mém soukromém rozhovoru na hradbách za dlouhé noci pomlčím …

Hrad Čachtice, 2.6.2007 :-) Bob