Bližší informace o pavoukovcích jsou zde.
   Čekání na jaro si krátím prohlížením starých archivů a zastrčených snímků. Občas kradmo nakouknu z okna a pozoruji, jak pomalu odtává sníh.
   Loni v květnu jsem při jedné výpravě pozoroval pavouky a fotil jejich portréty.
   Na horním snímku jsou dobře vidět chelicery lovčíka hajního (Pisaura mirabilis), na spodní fotografii na mě zase zvědavě pokukovala skákavka obecná (Evarcha falcata). Kdo ví, jestli je na stejném místě uvidím i letos.

Jeseníky - Pomezí, 25.5.2008 :-) Bob

   Je to jeden z našich četných pavouků, můžeme jej najít především na místech s vyšší bylinnou vegetaci, okrajích lesů a sušších loukách. Tolik uvádí literatura, ovšem má pozorování ze Slovenska nevylučují ani vlhká místa, například okraje malých vesnických rybníků, kaluží, bahna. Dosahuje délky 10-15 mm, rád sedá na sluncem osvětlených listech, odkud při vyrušení bleskurychle zmizí. Neloví do sítí, ale kořist lapne předníma nohama.  Po páření, většinou koncem června, samice vyrobí světle zbarvený kokon, který nosí v chelicerách několik týdnů. Těsně před vylíhnutím mláďat kokon umístí do upletené čepicovité pavučiny, kde se mladí vylíhnou a po prvním svlékání rozběhnou.
    Tady je fotografie kokonu:

   A dále čepicovité pavučiny:

   Je to trochu opakování, protože tyto informace již z části na blogu mám.  Článek jsem napsal mimo jiné proto, že i v zimě můžeme pořídit fotografie pavouků i jiného hmyzu. Všimněte si na konci článku data pořízení prvního a posledního snímku. Prakticky přesně před rokem v zimě. Zbylé dva jsou starší a z léta.

Jeseník, 10.2.2008 :-) Bob

   O tomto křižáku jsem již psal dříve, například v článku o úkrytech pavouků. Je pěknou ozdobou míst, kam se v létě vydáváme a nemusíme se jej bát, neublíží. Žije všude ve vlhku a dostatku slunce, například kolem břehu rybníků a na vlhkých loukách.
   Při fotografování jsem jej vyfotil z horního pohledu, proti louce. Ale pak jsem se položil do trávy a přemýšlel, jestli pohled proti obloze nebude lepší.

   A v té trávě jsem usnul a zdál se mi sen:
   “Máš nás rád, Bobe?”, ozval se hlas.
   “Mám.”
   “Tak je jedno, jak nás fotíš. Brouci, vážky, motýli, my, pavouci i ptáci a zvířata vás, lidi, máme rádi. Pomáhejte nám. Vyprávějte dětem pohádky, ve kterých se navzájem chráníme.”
   Otevřel jsem oči, otřepal se, vyklepal z vlasů trávu a přemýšlel, jestli to byl sen nebo ne.
   Co myslíte? Drobní hmyzí tvorečkové si chtěli poslechnout příběh o včelce a jejich rodiče se zamysleli nad hmyzí  Kámasútrou. A večer jsme se všichni společně (já, člověk, oni jiní)  podívali na filmové pohádkové příběhy od Jana Karafiáta ”Broučci”.
  

15.6.2008, Zlaté Hory, jezero, :-) Bob

   Kdysi dávno běžel v televizi pořad “Lovy beze zbraní”. Fotografové v něm popisovali svoje zážitky z přírody, jakou techniku používají, co znamená vynášení teleobjektivů a těžkých stativů do hor a další peripetie. Nejvíc z nich mám rád Slávu Štochla. Už jako malého kluka mě fascinoval jeho snímek pstruha, který vyskakuje v bystřině nad hladinu. Nikdy se mi nepodařilo podobný snímek vyfotit a pstruhy znám jedině z ohníčku a pánve kolem horských potoků.
   Na prvním snímku je snovačka oválna (Enoplognatha ovata), která právě ulovila šidélko. Celá akce trvá pouze několik vteřin.
   Lovy v přírodě mohou být z pohledu nynějšího člověka kruté, z hlediska zachování rodu, druhu nebo jedince živočišného druhu ale nutné.

   Šidélko na horním snímku zrovna kopulovalo, když jej dostihl nelítostný nepřítel, který měl hlad. Zřejmě jedem jej znehybnil a začal rozebírat tělo.
   Výsledek je dobře vidět na spodním snímku. Hlava i s krkem jsou opředeny vlákny a taženy do úkrytu (srovnejte oba snímky).
   Takový je život v přírodě a lovy beze zbraní děláme jen my, lidé. A to je dobře.

Písečná, 11.8.2008 :-) Bob

   Slíďák hajní patří mezi naše nejhojnější slíďáky. Vyskytuje se přes celé léto, nestaví si sítě, ale loví pomocí zraku.
   Na fotografii jsou vidět mladí pavoučci na zadečku matky, jak se tam dostali? Asi takto: samička si po oplodnění zhotoví kruhový vaječný kokon s vajíčky, připevní si jej na snovací bradavky a všude jej nosí s sebou. Za několik týdnů se vylíhnou mláďata, která si vylezou na hřbetní stranu zadečku samičky a několik dní se nechají nosit. V lidské terminologii bychom řekli, že podnikají okružní výlet po světě. Po prvním svléknutí matku opustí a rozutečou se do okolí. 

Beskydy - Prašivá, 24.6.2008 :-) Bob