V zimním období jsem makrofotografii na chvíli pověsil na hřebík a zabývám se spíše teoretickým vzděláním ve fotografování, pročítám manuály mých fotoaparátů, tlustou knihu o programu Zoner verze 10, zoceluji své tělo na běžkách a sněžnicích (o vánocích jsem podnikl noční pochod na běžkách pod mrazivým hvězdným nebem a všem to mohu doporučit) a probírám se archivem fotografií z mých letních cest. Jedna z nich vedla na vyhaslou sopku Uhlířský vrch u Bruntálu.
Tento kopec s kostelíkem v nadmořské výšce 672 metrů n.m., zaevidovaný jako přírodní památka, patří k nejmladším sopkám v České republice. Soptila a řádila zhruba před 2,5 milióny let. V 19.století byl na jejím úbočí otevřen lom, ve kterém se až do druhé poloviny 20. století těžily sopečné tufy. Je to druh horniny vznikající z vyvrhnutého sopečného materiálu, který se postupně konsolidoval v jednolitou masu. Pro svoje dobré izolační vlastnosti se používal například ve stavebnictví jako přídavek do lehkého betonu. Z podobného materiálu jsou vytvořeny i některé sochy Moai na Velikonočních ostrovech a do tufové masy bylo vyhloubeno podzemní město Derinkuyu v Turecku.
Celý článek »
K ohlédnutí za mým putováním v okolí čachtického hradu mě dovedlo shlédnutí fantasy pohádky “Dračí srdce”. S klidným srdcem ji mohu doporučit, sedněte si v klidu a pohodlí do křesla, zapněte DVD přehrávač, pohádku nechejte znít v angličtině a maximálně si pusťte titulky. Exteriér ihned poznáte po přečtení tohoto článku, ve kterém jsem se zmínil i o životopise Alžběty Báthoryové.
Fotografie jsou z čachtického muzea, na horním snímku je podoba kruté hraběnky, na spodním pak jeden z možných pohledů na mučení dívek.
Celý článek »
Rád bych se vrátil do starých časů i s fotoparátem, abych nafotil ojedinělé bitvy a drobné řeže, sám prohloubil dovednosti v zacházení se starými zbraněmi, podiskutoval s historickými osobnostmi, bohužel realizace není možná (zatím). Tak jsem navštívil historické muzeum voskových figurín v Českém Krumlově, které mi starou atmosféru přiblížilo. Fotografie jsem zvládl a co se týče rvačky, tu jsem realizoval s vlastní leností.
Celý článek »
Tak tento mladík mi dělá věrného průvodce, snáší veškeré nepohody, výmysly fotografa, prodírání se hlubokým sněhem při chůzi na sněžnicích, likvidaci jaderné elektrárny JETE na simulátoru, střílí z kuše, na svět se občas dívá zaměřovačem odstřelovací pušky airsoftové provenience, pojal úmysl stát se lékařem a protože je mu v den vydání tohoto článku 15 let, tak mu přeji všechno nejlepší, pěknou fotku na občance a chuť překonávat nejrůznější nástrahy, které klade život. Na této fotografii se zrovna snažil o kompozici dobré fotografie Holašovic (nebo taky přemýšlel, proč si pořád něco vymýšlím a jestli není lepší mě eliminovat).
Holašovice je pěkná, malá víska si 15 kilometrů od Českých Budějovic. V první polovině 19. století zde byla naprostá většina staveb z kamene a takzvané “selské baroko”, které se týkalo průčelí štítů, sem dorazilo v letech 1840-1880 a vytváří absolutní unikát. Buďme ale upřímní, v okolních obcích, které se rozkládají na soběslavsko-veselských blatech, je podobných domů mnohem více. Ale ať je to, jak chce, Mezinárodní výbor pro Světové kulturní a přírodní dědictví, který zasedal v roce 1998 v japonském Kjótu, zařadil Holašovice do Seznamu světového dědictví UNESCO, kam patří mimo jiné Velká čínská zeď, italské Benátky, katedrála v Remeši, Český Krumlov a pro mě velice důležitý slovenský Vlkolínec, kam se chystám.
Celý článek »
Přijmul jsem pozvání mých slovenských kamarádů a zamířil do Malých Karpat. Cílovým bodem byla oblast Harmónie u Modré, takže hory nad vinařskou oblastí. Přiznám se, že jsem byl velice zvědavý a těšil jsem se . Doposud jsem kolem těchto kopců pouze jezdil po dálnici do Bratislavy a částečně se jich dotkl na Čachtickém hradě.
A cesta mě nezklamala. Hned za Malackami jsem odbočil z dálnice, přiřítil se do Perneku a začal stoupat na Pezinskou Babu. Perfektní cesta, samá zatáčka, pořád nahoru až tam, kde je nízký barometrický tlak kyslíku. A pak zase dolů, volant jsem málem ukroutil v serpentinách, barometrický tlak opět narůstal a takřka jsem litoval, když se přede mnou objevil Pezinok. Všem řidičům aut, motorek a cyklistům tuto cestu doporučuji. Ale musím se vrátit zpět k vlastním horám (i když čtenář určitě pozná, že jsem se na této horské silnici radoval jako malý kluk).
Celý článek »
