Milí čtenáři, pokračování blogu posouvám na léto 2013 a už se moc těším. Do té doby budu prakticky mimo internet.

:-) Bob z fotoblogu

Miriam a Bob, kteří fotí během cest po světě. 

Pieniny - Polsko, září 2011:-) Bob

   “Ha. Něco mě hryže v hlavě. Co to ale je? Heureka, už vím. Můj fotoblog měl čtyři roky a já jsem zapomněl na výročí. Konec listopadu. ”
   Tato slova mi zněla v hlavě, když jsem se ráno probudil. A tak musím vše napravit.
   Jak je to vlastně s mým fotografováním? Hlavou mi probíhá celá historie: napřed analogový Zenit E, pak Practica LTL se spoustou objektivů, poté pausa a nástup digitálu: Olympus UZ 720, UZ 500, Panasonic DMC FZ50, Canon EOS 30D, 50D, jako doplněk na cesty Olympus 420 …    
   Kde to skončí?
   Už vím. Občas se mi nechce fotografovat, tak jen ležím na louce, dívám se po hmyzu a čmárám si poznámky k pohádkám.
   Asi bych měl napsat, že mými vzory jsou fotografové typu Capy, Bryana Petersona, Pavla Krásenského, Dana Bárty a byla by to pravda.
   Ale já mám taky rád Ondřeje Sekoru, Ferdu mravence a příhody z jeho světa.
   Tak jsem se vyfotil, aby mě nikdo nepoznal a těším se na jaro.
   Lehnu si na mez, vedle sebe položím fotoaparát, ani se nepohnu, jen se občas líně otočím a budu čekat na pokračování podobného příběhu, jako je  “Saranče a Kámasútra“, “Mravenec, píďalka a kolotoč ,”  které jsem napsal. Třeba s jinými aktéry, stejnou legrací a tito drobní tvorečci na mě budou mluvit.
   “Hej, Bobe, pojď se na nás podívat. To je ale mela na mezi. Podívej se na ty nestydy. Ale také na nás. Kampak se může schovat kolotočář Kočka.”
   A já budu vědět, že v pátém roce fotoblogu jsem doma.

   14.12.2009 :-) Bob

   Bližší informace o blanokřídlém hmyzu jsou zde.
   Při psaní tohoto článku se mi myšlenky rozbíhají na všechny strany. Vzpomínky na fotografování před mnoha desítkami let, černobílou fotografii a možnosti makrofotografie v tehdejším Československu, vzpomínky na pana Safíra, Slávu Štochla, Martina Martinčeka a jejich černobílé fotografie, uspořádané fotografické výstavy, toulky s hmyzem, povídání si se sarančaty, vandry s kamarády (před zkouškou z vnitřního lékařství jsem spadl i s učebnicí do prudké řeky v kaňonu a dodnes mi ty znalosti asi chybí :-)) a vůbec. Musím se soustředit.
   Černobílé fotografie mravence lesního ukazují, jaké fotografie jsme dělali začátkem 70-tých let minulého století. Informační hodnota byla menší, na barevný film jsme neměli peníze.

   Tak asi fotil černobíle pan Safír svoji knihu ze života hmyzu.
   Doba pokročila, fotografujeme barevně, technických možností máme mnohem více, ale základ zůstává: láska k přírodě, drobným tvorečkům i velkým obrům, květinám, stromům, vzdušným proudům i obloze. Albert Schweitzer to nazval “úctou k životu”.
   A já jsem si připravil před pár dny fotoaparát, blesk, oblékl si vandrácké věci a šel škádlit přítele mravence. Neměl dobrou náladu a taky mi ji dal najevo. Vše uvidíte na dalších fotografiích.

Celý článek »

   Začal jsem psát článek o zapadajícím slunci, strašné zimě, kdy fotoaparát odmítá pracovat, sněžnice se zlehka zabořují do zmrzlého sněhu, zapalovač nevydá jiskru a jen zápalky zachrání dobrodruha. A v tom - vše je jinak.
   Myšlenky se mi zatoulaly k mému kamarádovi Lukáši Konečnému.
   Nedávno vyšla kniha, na které se spolupodílel fotografiemi. Listuji stránkami a vzpomínám na chvíle, které jsme společně strávili.

   Půjčil jsem mu moji výbavu na makrofotografii a držím palce, ať se daří.
   A já si budu fotit jen tak.

   Ale to byla strašná zima.

Rejvíz, 26.12.2007 :-) Bob