Srdečně zdravím Boba a všechny návštěvníky těchto stránek. Před nějakým časem mě Bob oslovil, jestli bych nenapsal o sobě pár řádek do jeho blogu hostů a tak jsem souhlasil, i když strašně nerad cokoliv píši.
Tak jdu na to. Jsem ročník 1974 a moje první začátky s fotografováním se datují do roku 1984, kdy jsem si za ušetřené penízky koupil foťáček SMENA 8M. Tenkrát nešlo ani tak o fotografování, ale že mě jako desetiletého kluka fascinovaly foťáky, prostě ty krabičky, které dělaly ty obrázky a nic víc. Přihlásil jsem se na základce do fotokroužku, abych se vůbec dozvěděl, jak taková fotografie vzniká a abych se to také naučil. Po zasvěcení do tajů analogové fotografie jsem do 16 let fotografoval snímky typu “rodinné foto” a poté, jako většina puberťáků, začal mít jiné zájmy a na fotografování jsem postupně zapomněl.
Celý článek »
Vážení čtenáři tohoto blogu. Dovolte, abych vám představil dalšího výborného fotografa a zrovna mu předal slovo.
“Zdravím tímto všechny čtenáře Bobova fotoblogu včetně Boba samotného.
Koho zajímá jak jsem začal fotit, přikládám pár vět.
Jako snad každý z nás si chce čas od času zaznamenat něco, co se mu líbí, i já si jednou pořídil první digitál, tenkrát jsem si vybral Olympus C220. Po měsících cvakání začátečníka jsem zjistil, že tato činnost se stala mým velkým koníčkem. A také jsem přišel na to, že udělat lepší fotku není tak jednoduché a že do toho musím dát více …
Začal jsem se hlouběji zajímat o fotografování samotné a současně si pořídil svou první zrcadlovku, v té době vysněný Canon 350D s makroobjektivem Canon 100mm/f2,8. První dva roky jsem se vrhal na všechno, co se v trávě hýbalo, a jestli to byla moucha nebo pavouk mi bylo zcela jedno. Makrofotografii jsem prokládal fotkami ze ZOO. V roce 2007 jsem jakousi náhodou začal táhnout k “malým drakům” zvaným vážky. Nevědel jsem proč, ale z říše hmyzu mě tento tvor uchvacoval nejvíce a tak jsem následující rok věnoval vážkám. Hlavně kvůli nim jsem si pořídil delší sklo Sigmu 150/f2,8. Letos jsem udělal další krok a konečně si pořídil svůj první fullframe. Rád bych s ním fotil portréty lidí, u kterých mi jde o zachycení osobnosti portrétovaného.
Celý článek »
Jsou fotografové, u kterých můžeme najít inspiraci. Tak proč se nepodívat, jak pracují.
S karvinským fotografem Silvestrem Szabó, fotografem přírody, lidí a jejich hemžení jsem již dlouho v kontaktu. Radil mi při zpracování fotografií, co vyžadují webové stránky a práce s Photoshopem, jak se zbavit přepalů v počítači a já byl na něho zvědavý.
Protože jsem projížděl kolem Karviné, zastavil jsem se u “Larischovy strouhy”, kde Silvestr zrovna fotografoval.
Celý článek »
Vážení návštěvníci Bobova fotoblogu,
i já jsem dostal tu čest napsat o sobě pár vět. Přiznám se, že to pro mě byl obtížný úkol a to hned ze dvou důvodů: nejsem zrovna nejlepší spisovatel ani řečník a také nechci opakovat to, co již napsali kolegové v jiné části blogu, například Patrick Marek. V podstatě to ale s Patrickem a určitě i s mnoha dalšími zanícenými fotografy máme stejné …
Například popisovat cesty autem s rodinou na dovolené, to by se mnozí z vás asi váleli smíchem. Rozhodně se nemohu přiřadit k závodníkům, kteří jezdí do Chorvatska 14 hodin. My jsme to jeli tři dny a to hlavně díky tomu, že jsem při řízení koukal všude jinde, jen ne na cestu. Proto také jezdíme tisíce kilometrů polňačkama, na dálnici ani najet nemůžu … prostě jedu stylem pana doktora ze známého filmu “Vesničko má středisková”. Děti při těchle cestách občas i pláčou, ale snažím se jim to později vynahradit jinak. Nejvíc plakaly, když jsme cestou do Chorvatska po přejetí hranic na Slovensku místo do Maďarska vyjeli do Rakouska. A to se nám stává často, trošku si zajedem, zato cestou vždy vidíme to, co jiní nevidí ani za pět dovolených.
Jak píše Patrick, je to návyk, schopnost za jízdy pozorovat a vnímat věci, které většině ostatních řidičů zůstanou utajeny. Občas za jízdy sbírám i houby nebo fotím divočáky či lišku. Není to vtip. Je to vlastně taková deformace osobnosti, ale snad pozitivní.
Celý článek »
Loni jsem fotil na Pálavě a v rezervaci Váté písky ještěrky, mým vzorem byl Pavel Vosátka. Takže mu přenechávám slovo i ukázky fotografií, odkaz na jeho stránky je vpravo na blogu.
Potěšilo mne, že jsem mými fotečkami (není mi dodnes jasné proč) Boba zaujal a že se tak mohu na jeho webových stránkách krátce prezentovat. Díky, Bobe. Pravdou ale je, že raději fotím, než píšu. Přesto se pokusím ze sebe několik vět dostat.
Pocházím z Kadaně ze severních Čech a posledních 15 let žiji a pracuji ve státní správě v oblasti životního prostředí v Třebíči odkud, resp. z jejího širšího okolí, pochází většina mých fotografií, ale chtěl bych samozřejmě postupně expandovat i na jiná zajímavá místa u nás v republice. Ale přiznejme si, že působivá a nádherná místa najdeme nejen např. v tisíckrát či milionkrát fotografovaném Česko Saském Švýcarsku (které např. fascinuje i mne), nýbrž v každém okrese. Je třeba jen se dívat …
Celý článek »
