Je veliká do 14 mm, žije především v bylinném patru v sušších oblastech. Patří mezi kněžice, které se živí sáním rostlinné potravy. Je tedy bylinosavá (fytosugní), její bodec směřuje v klidu dozadu (to je typické pro všechny ploštice živící se rostlinnou potravou) a může se vychýlit kolmo dolů. Nejvice jsem jich viděl v jižních oblastech, například v NPP Váté písky, na Záhlinických rybnících a v okolí Čachtického hradu.
Celý článek »
Houba je vysoká 15-40 cm, vyskytuje se od července do konce října na okrajích listnatých i jehličnatých lesů, mýtinách i pastvinách. Klobouk má 10-25 cm v průměru, v mládí je špičatý a uzavřený. Prsten na třeni je velký, bílý a posunovatelný. Dužnina třeně a klobouku má jinou buněčnou stavbu, snadno se od sebe oddělují.
Nejčastěji se konzumuje ve formě řízků, třeň se ale dá sušit a používat například ve formě rozemletého prášku jako přísada.
Na spodní fotografii je vatovitá struktura klobouku dospělé houby.
Horní Bohdíkov, Jeseníky, 1.10.2007 :-) Bob
Občas fotografuji i jiná témata než jsou mé oblíbené hory a hmyz. Na této fotografii je symbolika toho, co mám rád: jízdy autem a toulání se po horách s lidmi. A kde jsem to vlastně byl?
Přijmul jsem pozvání mých slovenských kamarádů a zamířil do Malých Karpat. Cílovým bodem byla oblast Harmónie u Modré, takže hory nad vinařskou oblastí. Přiznám se, že jsem byl velice zvědavý a těšil jsem se . Doposud jsem kolem těchto kopců pouze jezdil po dálnici do Bratislavy a částečně se jich dotkl na Čachtickém hradě.
A cesta mě nezklamala. Hned za Malackami jsem odbočil z dálnice, přiřítil se do Perneku a začal stoupat na Pezinskou Babu. Perfektní cesta, samá zatáčka, pořád nahoru až tam, kde je nízký barometrický tlak kyslíku. A pak zase dolů, volant jsem málem ukroutil v serpentinách, barometrický tlak opět narůstal a takřka jsem litoval, když se přede mnou objevil Pezinok. Všem řidičům aut, motorek a cyklistům tuto cestu doporučuji. Ale musím se vrátit zpět k vlastním horám (i když čtenář určitě pozná, že jsem se na této horské silnici radoval jako malý kluk).
Je zajímavé, kam se občas při fotografování moje myšlenky ubírají. Fotil jsem tohoto sekáče z třídy pavoukovců, ale vůbec mě nezajímalo jeho přesné určení. Lehl jsem si do trávy, zavřel oči a myšlenky mi bloudily u knih sci-fi autorů Welse, Verna a Trosky. Vzpomínal jsem, jestli se mu některý z jejich robotů podobá.
Jeseník, 3.10.2007 :-) Bob