Při toulkách po Spiši na Slovensku jsem samozřejmě nemohl vynechat plavbu na hraniční řece mezi Slovenskem a Polskem a nepodívat se na průlom Dunajce. Je to asi jeden z nejatraktivnějších zážitků (společně se s touláním po horských vrcholech Tater) a stojí za to. Ve vesničce Červený Kláštor jsem nasedl do květinového truhlíku pro lidi, byl bez hlíny, a vysedl až na slovensko - polských hranicích.  Po cestě jsem viděl vrchol Tři koruny, Jánošíkův skok, skalní útvar Sedm mnichů, koukal se, jak se “pltník”  ohání bidlem a studoval zajímavý fenomén masové turistiky. Neboť kdo navštíví Slovensko a neplaví se po Dunajci, jako by neexistoval.
   Je to bezvadná atrakce a v článku se vracím k pojmu “plavení se v truhlíku na květiny”.

    Druhý snímek je pohledem na vrchol Tři koruny z pltě. Ale teď k vlastním vorům (nazvaných pltě).

   Vždycky jsem si myslel, že plavba na vorech (pltích) je maximální dobrodružství. Asi jako když padám ze skály a pode mnou je kilometr volného pádu.
   Při stavbě voru skutálím několik stromů ze svahu (čerstvě pokácených), svážu je lýkem, na kymácející se vršek položím pušku, posadím princeznu (tak nazývali moji partnerku Miriam na ostrově Mauritius) na nejsušší místo na voru, občas zastřelím a upeču kance (navzdory protestům ochranářů z Pienin) a skončím někde v ústí Dunajce v Severním moři.
   Vše ale bylo úplně jinak a já s fotopříběhem začnu na konci naší plavby.

   Dopluli jsme na hranice Česka a Polska a tam již čekal nákladní automobil. Vlastní plť se skládá z několika truhlíků, ve kterých sedí lidi, obdivují průlom Dunajce, plťař bidluje, ručí za všechny a vykládá historii vzniku tohoto zvláštního geologického útvaru. Po vysednutí se truhlíky rozeberou, naloží na auto a vezou zpátky na výchozí místo.

   Na výchozím místě ( u nás vesnička Červený Kláštor), se truhlíky složí z auta, přesunou o kousek níž k břehu a začnou znovu skládat, vázat a komplementovat pro další várku turistů.

   Plťaři při skládání používají lana s Prusíkovým uzlem a další finty, které nezkoumám.

   Pak se vytvoří vor (plť) a jede se dolů po toku.

   Dunajec může být i nebezpečný. Jak nám vyprávěl průvodce, asi v roce 1956 se utopilo několik lidí  při vysokém stavu vody, vzestupu hladiny alkoholu v krvi a nedodržení bezpečnostních zásad.
   Nazývám součásti plťě truhlíky. Proč? U jedné horské chaty v Polsku jsem viděl čásť pltě a místo lidí v nich byly begonie.
    Miriam a já jsme se k nim posadili a bez houpání ve vlnách a proudu jsme lízali zmrzlinu z kornoutu.

   A cena v době naší plavby? Za osobu 10 eur. 

Pieniny, 25.9.2011 :-) Bob