Koncem dubna jsem stoupal po cestě z Klentnice na Pálavě na Sirotčí hrádek a v jedné zatáčce jsem se nestačil divit. To snad není možné, domorodí obyvatelé větrají sochy z kostela. Tak na mě působila socha, kterou jsem spatřil na stráni. Který barokní mistr vytesal tak sošnou ženu krásných tvarů? Přišel jsem blíž a … socha na mě mrkla. To nebyl krásný horor pro muže, vše bylo úplně jinak.

To pálavští farníci pořádali pouť ke svatému Jiří. Vyběhl jsem na Sirotčí hrádek, kde na skále stál sám svatý Jiří, a se zájmem hleděl na planinu dole. Byl zde postavený provizorní přístřešek pro biskupa, kněze a ministranty sloužící mši a lidé se postupně scházeli.

Naštěstí přálo pěkné počasí, lidé přicházeli, všichni se usmívali a já pomalu měnil makroobjektiv za standardní zoom. Z fotografování hmyzu a květin toho moc nebude, ale na mši, celebrované venku v přírodě, jsem již dlouho nebyl.

Jak vidíte, část účastníků poutě a mše tvořili skautíci všech věkových kategorií. Se zájmem jsem si prohlížel nášivky, domovenky a uzly na šátcích. Před lety jsem vedl partu skautských roverů, honil jsem je po horách až v dalekém Španělsku v Pyrenejích a občas jsme vypadali jako banda trhanů.

Mši celebroval brněnský biskup Cikrle, tak jsem jej zvěčnil. Při fotografování jsem si uvědomil, jak jsem si odvykl fotit lidi. Dřív bych nějaký pěkný exemplář člověka požádal o pózování, do biskupa bych fotoaparátem strkal, ať vytvoří dobrou kompozici, před provizorním oltářem bych si lehl na zem a fotil proti obloze, neboť bůh má být snímán s nebem v pozadí. Teď jsem se snažil nerušit a v duchu mumlal modlitby.

V současný den večer se v Klentnici v kostele křtila kniha “Pálavské kostely”, kterou vydala římskokatolická farnost v Klentnici. Už se na ni těším, musím ji někde sehnat, v ruce jsem ji ještě nedržel. Ten večer jsem již byl na mé cestě za dobrodružstvím úplně jinde.

Pálava - Klentnice, 28.4.2007 :-) Bob