Bližší informace o broucích jsou zde.
Tento brouk se vyskytuje především na polních a lesních cestách, na mýtinách na jaře a na podzim. Dosahuje velikosti do 15 mm, horní pysk a čelisti jsou bělavé a na každé krovce má pět světlých skvrn, jak je vidět i na snímcích. Larvy a imaga se živí hmyzem, patří tedy mezi dravé brouky. Dospělý brouk se líhne na podzim a zakládá generaci, která přezimuje a objeví se opět na jaře.
Při lovu na mýtinách se střídá se střevlíci, kteří loví v noci, kdežto náš bojovník je k vidění přes den. Stejně tak se jeho výskyt liší od výskytu svižníka lesního (Cicindela silvatica), který loví v létě především v borových lesích.
Horní Suchá, 10.4.2011 :-) Bob
K pochopení problematiky prostudujte předchozí články o tortuře.
Průvod k šibenici začínal za zvuku zvonů od radnice či vězení časně ráno nebo po slavnostním veřejném vyhlášení rozsudku. Účastnili se ho odsouzenec se spoutanýma rukama (pokud nebyli po ruce pacholci), soudce, který vedl průvod, dále rychtář, písař, bubeníci a ostatní lidé. Později jej doprovázeli i slavnostně oblečení představitelé cechů a jádro průvodu rámovala stráž. Trasa průvodu mohla být zajištěna vojáky, v 18. století dosahoval jejich počet i několik set. Starali se především o klidný průběh průvodu, bezpečnost kata a rychtáře při exekuci. Samotný odsouzenec byl při průvodu doprovázen a hlídán až 50 vojáky.
V tomto období se průvodu účastnily i školní třídy, které zpívaly pohřební písně.
Odsouzenec, který měl být veřejnou ukázkou viny a trestu, se cestou modlil a žehnal přihlížejícím, při zastávce například u kostela nebo na rozcestích se kál, připomínal své provinění a litoval svých hříchů. Cestou biřic vyvolával, kdo je odsouzený, čeho se dopustil a k čemu je odsouzen.
Od přihlížejících lidí se během průvodu ozývaly nadávky a posměch, ale i vyjádření soucitu. Vše záleželo na atmosféře a chování odsouzence. Průvod směřoval k místu popraviště nejčastěji nejkratší cestou, ale mohl jít i kolem delikventova bydliště či místa činu. Odsouzenec byl cestou smýkán a někdy jej katovi pacholci štípali kleštěmi.
Celý článek »
Informace v článku jsou čerpány z naučné stezky “Šibeniční vrch” v Bečově nad Teplou, kde jsem se nedávno potuloval. Barevnou fotografii jsem vyfotil na hradě Loket.
Hrdelní tresty byly rozlišeny jak pro muže, tak pro ženy, některé byly obecné. Muži bývali v případě trestů smrti odsuzováni nejčastěji k oběšení, stětí či lámání kolem, ženy pak k utopení, upálení či zahrabání zaživa. Společným trestem bylo nejčastěji stětí. Tresty se řídily především druhem spáchaného zločinu. Podle toho byly kombinovány i různé druhy trestů.
Nejvíce poprav bylo uskutečněno v druhé polovině 16. století. Od 17. století docházelo ke snižování počtu poprav, v 18. století byly popravy již trestem vyjímečnějším. Důvodem byl pokles kriminality a větší uplatňování milosti.
Celý článek »
Koncem léta jsem se rozhodl zhlédnout relikviář svatého Maura v Bečově nad Teplou. Je to jedna z našich nejvzácnějších památek na minulou dobu a tak jsem ho viděl na vlastní oči. Paráda a člověk zůstává v nábožné úctě, co všechno naši předkové uměli vytvořit.
A pak jsem v Bečově narazil na naučnou stezku “Šibeniční vrch”. Se zájmem jsem ji vylezl až na samé popravčí místo a přečetl si jednotlivá zastavení. Během mých toulek po Česku a Slovensku jsem na nic podobného nenarazil. Po zdolání tohoto vrchu jsem sedl do auta a večer jsem již ve městečku Loket prokutával hrad, kde byl slet mladých čarodějnických učňů. Proudem mládeže jsem se nechal zavést až do muzea mučení a rozhodl sepsat několik článků. První fotografie jsou vždy z expozice hradu Loket, další již z naučné stezky. V každém díle je opsaná jedna informační tabule, snad tím neporuším autorská práva. Chtěl bych bečovským obyvatelům udělat reklamu, výlet do této oblasti stojí za to.
Na dalším snímku je obrázek ze zákoníku Marie Terezie, který ukazuje takzvané “světlé trápení”, tedy správný postup při natahování na žebříku a pálení boku ohněm.
Celý článek »
