V říši hmyzu můžeme vidět zajímavé věci a nejinak tomu bylo i nedávno. Zpozoroval jsem drobný hmyz (možná blanokřídlý, na tom nezáleží), jak se láduje na kvítku vodou. Třeba jako … kovboj popíjející whisky u baru. Zpočátku jsem myslel, že si pomáhá přední končetinou, ale to byl omyl. Na fotografii jsou vidět čelisti a spodní pysk (labium) s pyskovými makadly (palpus labialis), pomocí kterého si tento tvoreček pomalu podával vodu do pusy. Na dolním snímku je vidět ústní ústrojí v klidovém stavu, s pysky přiloženými k sobě.

Jeseník - lázně, 9.9.2007 :-) Bob

Jednou se vydali tři kamarádi na cestu. Jeden z nich byl velký, druhý malý a třetí úplně nejmenší. Potkal jsem je na svých toulkách a dodnes nevím, kam vlastně šli. Cestu měli náročnou, jak uvidíte dál.

Celý článek »

   “Hej, Bobe!”
Otočil jsem se a uviděl za sebou dvě malé žabky.
   “Ahoj,” povídám jim. “Jak se máte?”
   “No, my se máme dobře, ale co ty?”
   “Jak to, co já?”
   A v tu chvíli spustily obě dvě o překot. “Víš, s tebou už není žádná zábava. Pořád tady jenom chodíš a s námi se nebavíš. Na zádech vlečeš jakýsi baťoh, v ruce máš krabičku a nic nevidíš. Jenom koukáš na nějaké obrázky vzadu, mumláš si čísla, kroutíš tou věcí, co vyčuhuje z krabičky a blýská se tady jak za letní bouřky.”
   Provinile jsem si k nim sedl.
   “Málem jsi na nás šlápl. Už zdálky jsme ti šly naproti, ale ty se nedíváš. Všiml sis vůbec, že se u skalky honí motýli?” 

Celý článek »

Vážení čtenáři. Před časem jsem měl sraz u Pomněnkového pramene s mým přítelem, mravencem strážcem. Asi bych vám měl něco říci o tomto prameni. Dávají si u něj sraz bytosti našeho lesa, pokud si chtějí sdělit něco důležitého, něco, co se týká všech. A tak jsem byl velice zvědavý, oč se jedná. Mravence jsem již viděl z dálky, čekal přesně ve smluvený čas. Sedl jsem si k němu a poslouchal jeho vyprávění. Zaujalo mne, ani jsem nedutal. Zvláštní byly i jeho znalosti lidí, jejich potřeb a tajných přání. Když strážce skončil, pomalu slezl ze stvolu a šel pryč.

Co bylo podstatnou částí jeho vyprávěni? Duše rostlin. Ve stručnosti bych vše důležité pro vás (ale i pro mne) zopakoval. Upozorňuji, že jeho znalosti lidí, jejich starých nauk i tužeb byly k neuvěření. Ale to víte, mravenci jsou tady o pěkných pár miliónů let déle.

“Kromě chemicky přesně definovaných substancí (např. glykosidy, saponiny, alkaloidy a další), které lidé mohou přesně zvážit, změřit a analyzovat , mají rostliny i energetické vyzařování. Někdy je nazýváno “déva”, v sanskrtu to znamená “nebeská bytost”. My si ji můžeme představit i jako duši rostlin, která nám zprostředkovává vazbu s jiným, nehmotným světem, pokud se mu otevřeme a chceme do něj vstoupit. Léčivé účinky bylin se mohou nejvíce projevit při souhře všech těchto kvalit.”

Seděl jsem pak dlouho u pramene, včelky a kobylky na mne pokřikovaly, ať si jdu hrát, píďalka mi vylezla na ruku a dokonce sarančata předváděla erotické mámení, ale já nic. Hleděl jsem na jahodu a přemýšlel o jeho slovech.

Co když má ten mravenec pravdu a rostliny mají duši stejně jako lidé? Jak se na nás dívají?

Jeseník - Pomezí, 22.10. 2006 :-) Bob

“Ahoj, Bobe,” uslyšel jsem nedávno na louce za sebou známý sykavý hlas. Otočil jsem se a koho to nevidím. Mé staré známé saranče, se kterým se někdy dívám na západy slunce. Nazývejme jej třeba Tom.

“Jak se máš, můj příteli,” zeptal jsem se sarančete podobnou sykavou řečí, kterou mne naučili. “Ale to víš,” uslyšel jsem odpověď. “Snažíme se, jak to jde. Právě učím své syny, která tráva je jedlá. Dovol, abych ti je představil. A vy, mládeži, se tak netlačte, vždyť přepadnete přes okraj listu. Strejda Bob se u nás určitě chvíli zdrží.”

“Dobrý den, děcka,” pozdravil jsem drobotinu. “Dobrý den strýčku Bobe. Hodně jsme o tobě slyšeli, budeš si s námi hrát?” odpověděli ti dva. “To víte, že jo, jenom si chvíli pohovořím s tátou.”

Tak jsme si oba dva sedli, on saranče, já člověk, a povídali si o zašlých časech i novotách. “Ty, Bobe,” zvolal najednou Tom. “Na něco jsem zapomněl. Mám bratrance se ženou a představ si. Před časem procházeli loukou lidé, chvíli se tady zdrželi a po jejich odchodu ti dva našli knihu, jmenovala se tuším Kámasútra. Pojď se na ně podívat, co dělají.” Tak jsme šli na okraj louky do husté trávy a já jsem již zdálky slyšel výkřiky a chichotání.

Celý článek »