Neodolal jsem a na cestě vyfotil vyhřívajícího se veterána. Přečkal někde v úkrytu celou zimu, křídla sice doznala značné úhony, ale dospěje, někdy v červnu se mu narodí potomci a bude konec. Při fotografování tohoto motýla jsem měl problémy s vlastním stínem. Bylo odpoledne, slunko svítilo dosti prudce a pokud bych byl v rovině s motýlem, zastiňoval bych jej. Vyfotografoval jsem jej tedy lehce ze strany a je neostrý konec levého křídla.
Je rozšířený po celé Evropě. Má dvougenerační vývoj, vyskytuje se především na okrajích lesů, křovinatých biotopech a zahradách. Vyhýbá se hodně obdělávaným místům. Housenky je možné najít na kopřivách, chmelu a jilmech, občas i jinde.
Příbuzné články na blogu:
Babočka bílé C
Polygonia C-album
Tyto dva články uvádím i proto, že nejstarší z nich má fotografie z Olympusu UZ 720 s close-up předsádkou Marumi, na druhý s rubem babočky jsem použil Olympus SP 500 s originální Olympus makropředsádkou 4D a tento snímek je vytvořen Canonem 30D a makroobjektivem Canon 100 mm.
Písečná u Jeseníku, 14.4.2008 :-) Bob
Patří ke známým motýlům naší přírody. Vyskytuje se na území celé naší republiky, je rozšířen v Evropě i severní Americe. Rád se zdržuje v blízkosti vodních ploch, protože zde nachází dostatek potravy jeho housenky. Zimu přečkává motýl v úkrytech, například na půdách domů. V našich podmínkách je možné jej nalézt od března. Jedinci, kteří přezimují, mají bílý lem křídel, kdežto u mladých jedinců je žlutý (na fotografii je tedy exemplář, který přečkal zimu).
Housenky žijí například na vrbách, břízách a osikách. Jsou černé s trny a na hřbetě mají řadu nápadných červených skvrn.
Písečná, 14.4.2008 :-) Bob
Prapůvodně jsem s návštěvou Egeru ani nepočítal, ale po prozkoumání Istvánovy jeskyně v horské obci Lillafüred kousek od Miškolce zbylo dosti času. A tak jsem se vydal úzkou silničkou přes Bukové hory až do Egeru. Přiznávám, že Eger je pěkný, ale cesta do něj se mi líbila ještě víc. Málem jsem ukroutil volant.
Egerský hrad na fotografii byl postaven v 13. století po mongolské invazi, je ale kompletně přestavěn. Dle pověsti má úzkou spojitost s označením místního červeného vína Bikavér (Býčí krev). V roce 1552 jej vojáci bránili proti takřka padesátinásobné přesile Turků. Velitel obránců István Dobó svou hrstku vojáků napájel červeným vínem v takovém množství, že jim teklo po bradách a vousech a dodávalo sílu. Mezi Turky se rozšířila fáma, že svoji sílu získávají pitím byčí krve a tak vznikl světoznámý název vína “Bikavér”.
Celý článek »
Hned na úvod článku musím napsat, že jsem se do Maďarska zamiloval. Doufám, že to nikomu nebude vadit, na toulkách jsem potkal hodné lidi, zajímavou krajinu, bezvadné hrady, ochotnou a příjemnou obsluhu v restauracích, čisto na ulicích a vůbec. Milí čtenáři, obujte si toulavé boty, peněz stačí minimum a vyražte do Uher.
A k vlastnímu hradu: je uváděn jako jeden z pěti nejhezčích hradů severomaďarského středohoří. Dalšími jsou Hollokő, Eger, Füzér a Sárospatak. Byl založen ve druhé polovině 13. století jako strážní hrad nad cestou vedoucí údolím Hornádu.
Celý článek »
Patří mezi naše přísně chráněné druhy. Kvete velmi brzy na jaře, můžeme jej nalézt už v březnu na slunečných kamenitých a travnatých stráních, často na vápencovém podkladě. Kvetoucí rostlina je jen několik centimetrů nízká s květem o délce do 4 cm. Po odkvětu se stonek prodlouží až do 40 cm a je zakončen souplodím nažek.
Celý článek »
