Venku trochu sněží, mám čas, a to je pravá chvíle na letní vzpomínání, opět trochu s pohádkou. Nevím již, ve které se vyskytla věta: “Větře, větře, větříčku, zafoukej mi trošičku”, ale při fotografování této babočky jsem potřeboval pravý opak. Stébla trav na louce vytvářela ve větru vlny jak při hokejovém utkání diváci v hledišti, babočka se kymácela, připomínajíc kyvadlo ve starých pendlovkách, a já jen trpělivě čekal na fotografickou příležitost.

Jedná se o náš zatím hojný druh baboček. Má několik generací, poslední přezimuje a objevuje se již na přelomu března a dubna. Okraje křídel jsou zubatě vykrojené, na rubu spodních je velké bílé C (není vyfoceno). Housenka žije na kopřivách, angreštu, lísce a dalších keřích, je hnědožlutá s bílým hřbetem a na bocích červeně pruhovaná.