Na jaře můžeme pod kameny najít i takovéto několik centimetrů dlouhé pářící se tvory. Jedná se o jednoho z představitelů mnohonožek, které jsou příbuzné se stonožkami. Jejich válcovité tělo se skládá z mnoha článků,  jsou býložravé. Zřejmě nejčastější mnohonožkou u nás je mnohonožka čpavá (Unciger foetidus), která má na posledním článku dopředu směřující výběžek, celkem se našlo na území Česka a Slovenska asi 70 druhů těchto zvláštních živočichů.
Je dobré vědět, že jeden z prapředků mnohonožek byl prvním tvorem na zeměkouli, který zhruba před půl miliardou let přešel z moře na souš, jak dokazují nálezy ze Skotska.

Jeseník - lázně, 6.4.2007 :-) Bob

Snad každý fotograf při zkoumání symetrie začne hledat inspiraci a příklady v přírodě. Nejinak tomu bylo i u mě. Letos na jaře jsem prokutával vyhaslou sopku Uhlířský vrch u Bruntálu a místo žhavého dobrodružství jsem se ponořil do zkoumání odkvetlých pampelišek. Při fotografických pokusech jsem raději ani nedýchal a ne zcela dokonalá pampelišková symetrie je snad srovnatelná s touto lidskou.

Uhlířský vrch u Bruntálu, 26.5.2007 :-) Bob

Jsa stár (přiměřeně), měl bych napsat nějakou filosofickou úvahu nebo stať k tomuto výročí. Či obé, jak se dříve říkalo. Nic moudrého mě ale nenapadá,  neboť jsem došel k názoru, že vlastně nic nevím.  Dva roky jsem se snažil zúročit znalosti v oblasti fotografování, přírodních věd, poslouchal jsem hmyz, rostliny, mraky na obloze, pilně vše fotografoval, občas zapisoval, občas zapomínal, co jsem to vlastně chtěl zapisovat (hlavně pohádky), přemisťoval jsem se z místa na místo nebo také jen ležel v trávě odmítaje jakýkoliv pohyb, naslouchal vážně míněným radám mých souputníků (pro vrozenou lenost zřídka dopadly na úrodnou půdu), vytrvale psal úvodníky (každý nový článek je vlastně úvodník) a korunu jsem všemu nasadil nákupem gramatiky českého jazyka.
Nedávno jsem vytahoval z police pod stropem v zoufalství nad neurčenými druhy hmyzu  knihu Zahradníka a Severy “Hmyz” a další titul mě udeřil do hlavy a spadl na zem. Byl to výtisk prózy a poezie Ivana Andrejeviče Krylova “Člověk a stín”. Sedl jsem si na zem, zahloubal se do otevřené stránky a přišel na největší moudro mých posledních let. Uvádím jej zde pro jistotu přesnou citací z Krylovovy Úvahy filosofa o módě : “Kdo však je vskutku vzdělaný, přátelé moji? Když sám Sokrates řekl, že ví, že nic neví, nebylo by pro nás lepší využít svých dědických práv na toto jeho poznání než se k němu dobírat se stejnými obtížemi jako onen zesnulý athénský mudrc? A když už nám není dáno státi se moudrými, nezbývá jiná útěcha než pokusit se aspoň moudře vypadat”.
A tak jsem si dal předsevzetí, že budu dál pokračovat ve fotoblogu, občas něco napíši, utrousím moudro nejlépe v podobě úvodníku s latinským názvem a odvoláním se na Linného a jenom vy, čtenáři tohoto článku, víte, jak to se mnou ve skutečnosti je.

Jeseník, 26.11.2007 :-) Bob

Na konci září jsem procházel v podhůří Jeseníků a všude kolem mne vylétávali motýlci, kteří si ihned sedli zpět na kůru javorů a nebyli prakticky vidět. Chvíli mi trvalo, než jsem jednoho vystopoval a opatrně se k němu přiblížil, aby neuletěl. Výborně ladil s kůrou a jak jsem si později všiml, i ostatní jeho příbuzní po vyrušení usedali na kůru stromů tak, aby splývali s její nerovností a barevnými skvrnami. Takže další dobrý příklad mimiker, o kterých jsem se již na blogu zmiňoval tady. Z webu “Příroda.cz” si dovolím ocitovat charakteristiku mimiker: mimikry jsou podobnost organismu (napodobitele) buď jinému organismu nebo neživému předmětu, které poskytují napodobiteli výhody v rámci přirozeného výběru nebo úkryt.

Píďalka šedokřídlec javorový je lokálně hojná ve vrcholném podzimu v listnatých a smíšených lesích v podhůřích hor. Na spodním snímku je záběr, který lépe dokladuje její snahu o splynutí s barvou kůry, těchto příkladů jsem kolem sebe při pozorování těchto motýlků viděl nespočet.
Za laskavé určení píďalky děkuji Jiřímu Benešovi  z Entomologického ústavu BC AV CR.

Jeseníky - Horní Bohdíkov, 29.9.2007  :-) Bob

Rád bych se vrátil do starých časů i s fotoparátem, abych nafotil ojedinělé bitvy a drobné řeže, sám prohloubil dovednosti v zacházení se starými zbraněmi, podiskutoval s historickými osobnostmi, bohužel realizace není možná (zatím). Tak jsem navštívil historické muzeum voskových figurín v Českém Krumlově, které mi starou atmosféru přiblížilo. Fotografie jsem zvládl a co se týče rvačky, tu jsem realizoval s vlastní leností.

Celý článek »