Chladnoucími prsty, mí přátelé, namáčím pomyslný husí brk v pomyslném kalamáři s tuží a pokouším se vytvořiti kloudného slova. Choroba mi sice neustále brání v rozletu, ale mám tady po ruce téma, které mne zatím nikdy nezklamalo. Mimikry. Každý z nás se je snaží vytvořit neustále, třeba při vyvolání z biologie, nutnosti předložit jízdenku v MHD, když se zrovna ztratila a tak dále. Ani celý večer by mi nestačil na vyjmenování všech skutečností, kdy se musím ztratit, zmizet, vysublimovat, neřkuli anihilovat. A jak to vypadá v živočišné říši? Konkrétně u motýlů?

Takto vypadala krajina, kterou jsem procházel závěrem letošního fotografování hmyzu a která mi předvedla mimikry, které určitě všichni znáte, ale málokdy si jich všimnete. Procházel jsem kolem jednoho stromu a něco mi nehrálo. Většinou se na kmen podívám úkosem a nic nevidím, ale tady mi neodpovídala jedna skrvrna. Vrátil jsem se tedy blíž a co to nevidím:

Mimikry jsou jev, kterým dala příroda mnoha druhům ochranné zabarvení nebo podobu s jedovatými druhy, kterým je chrání před nepřátely. Takto se i tento různorožec jalovcový (Peribatodes secundaria,  D. a Schiff.1775) svým zabarvením snaží přizpůsobit kůře. Šíře rozpětí jeho křídel je do 30 mm. Do jaké míry se mu to podařilo, posuďte sami.

Pro ty, které zajímají i místa, kde jsem fotil, přikládám nápovědu. Je tam moc hezky a tomu místu budu určitě v létě věnovat několik článků.

Branná, podzim 2005 :-) Bob