Kněžice rudonohá patří mezi naše častější druhy, které můžeme najít od nížin až po horské oblasti. Vyskytuje se po celém území naší bývalé republiky, fotil jsem je v Jeseníkách stejně jako v Malých Karpatech.
Je 13 - 16 mm dlouhá, můžeme ji najít především na keřích a listnatých stromech, například javorech, lípách a olších, ale i vysoko v korunovém patru jiných listnáčů. Tělo je hustě tečkované, mezery mezi tečkami jsou vrásčité. Živí se sáním na listech i květech, nepohrdne však ani mrtvým hmyzem.
Larvy přezimují v prasklinách kůry stromů, dospělé jedince můžeme najít od května. Platí pravidlo, že čím je jedinec starší, tím má tmavší zbarvení.
Jeseníky, léto 2007 :-) Bob
Ráno se mé oči unaveně otevřely nad hustě popsaným pergamenem, písmo bylo cizokrajně neznámé a nad křivulí s roztokem se vznášel vířivý tanec.
Bobova pracovna, 11.11.2007
Unaveně jsem ponořil husí brko do kalamáře, abych dopsal teorii o vířivém tanci, ale hlava mi vysílením padla na dubový stůl, pergamen se začal ve světle svíce rozplývat a já se ráno probudil se skvrnami od inkoustu na kalhotech.
Má pracovna v Jeseníku, 10.11.2007 :-)Bob
Tak tento mladík mi dělá věrného průvodce, snáší veškeré nepohody, výmysly fotografa, prodírání se hlubokým sněhem při chůzi na sněžnicích, likvidaci jaderné elektrárny JETE na simulátoru, střílí z kuše, na svět se občas dívá zaměřovačem odstřelovací pušky airsoftové provenience, pojal úmysl stát se lékařem a protože je mu v den vydání tohoto článku 15 let, tak mu přeji všechno nejlepší, pěknou fotku na občance a chuť překonávat nejrůznější nástrahy, které klade život. Na této fotografii se zrovna snažil o kompozici dobré fotografie Holašovic (nebo taky přemýšlel, proč si pořád něco vymýšlím a jestli není lepší mě eliminovat).
Holašovice je pěkná, malá víska si 15 kilometrů od Českých Budějovic. V první polovině 19. století zde byla naprostá většina staveb z kamene a takzvané “selské baroko”, které se týkalo průčelí štítů, sem dorazilo v letech 1840-1880 a vytváří absolutní unikát. Buďme ale upřímní, v okolních obcích, které se rozkládají na soběslavsko-veselských blatech, je podobných domů mnohem více. Ale ať je to, jak chce, Mezinárodní výbor pro Světové kulturní a přírodní dědictví, který zasedal v roce 1998 v japonském Kjótu, zařadil Holašovice do Seznamu světového dědictví UNESCO, kam patří mimo jiné Velká čínská zeď, italské Benátky, katedrála v Remeši, Český Krumlov a pro mě velice důležitý slovenský Vlkolínec, kam se chystám.
Celý článek »
Tmavého motýlka o délce 30-40mm jsem si zatím ve volné přírodě nevšiml, housenku jsem fotografoval na okraji lesa na Osoblažsku, ale imago je na internetu ke shlédnutí, jak uvidíte dál.
Dlouho jsem váhal s zařazením této housenky, až jsem nakonec oslovil znalce nad znalce, Marka Vojtíška (Kolase). Nakonec sice vše dopadlo jinak, než jsme se původně domnívali, ale dovolím si citovat pasáž:
“Co se týká housenky, našel jsem jen jednu podobně zbarvenou, bekyni pižmovou (Euproctis similis), ale ta to není, má jinak uspořádané ochlupení. S housenkami je trochu problém. Jednak není moc literatury, ve většině atlasů jsou akorát dospělci a sem tam nějaká housenka, aby se neřeklo. Housenky se potom svlékají (fázím mezi svlékáními se říká instary) a po každém svlékání vypadají trochu jinak. A nikde nejsou vyobrazeny všechny instary pohromadě.Nemluvě o tom, že některé druhy mají více variant housenek , třeba lišaj smrtihlav hnědou, zelenou a žlutou. Zajímavé je, že u některých druhů se housenky v různých instarech chovají různě, shlukují se nebo se naopak rozlézají, přestávají ožírat listí stromů a lezou dolů na byliny (hnědásek osikový), vypadávají z květů a nechávají se odnést do mraveniště (modrásek bahenní) atd.”
Za citaci z e-mailu Marka Vojtíška se ještě jednou omlouvám, jsou to však velice zajímavé informace.
Celý článek »
