Letos jsem se několikrát toulal oblastí Spiše na Slovensku a samozřejmě jsem nezapomněl navštívit Pieniny, tedy oblast na hranici Slovenska a Polska, která je nejvíce známá průlomem Dunajce a plavbou na pltích. Toto dobrodružství jsem absolvoval, ale nejvíce mě zajímal výstup na horu Tři koruny( 982 metrů nad mořem), která je již v polské oblasti Pieninského národního parku.
   Na horním snímku jsem vyfotil takový netradiční pohled, využil jsem na něj malý rybník v obci Červený Kláštor.
   Topograficky levý vysoký kopec je Nova Góra,  prostřední jsou vlastní Trzy Korony, vpravo je pak Wyžni Lazek (nepřekládám názvy z polštiny).
   A takový klasický učebnicový pohled na Tři koruny včetně pltí je tady:

   K tomu mostku na horním snímku: jeho vybudování byl bezvadný počin. Dunajec je hraniční řeka a dělí od sebe slovenskou vesničku Červený Kláštor a polské Sromowce Nižne. Takže tato lávka pro pěší, vybudovaná tuším v roce 2005, spojila bez problémů obě obce a je vlastně i hraničním přechodem. Po toulkách autem a pěšky v polských Pieninách jsem u ní zaparkoval z polské strany, doprovodil cca 800 metrů moji kamarádku Miu do našeho penzionu na Slovensku a vydal se zpátky do Polska pro auto. Podél Dunajce jsem se řítil autem až na hraniční přechod Sromowce Wyžne, u jezera Sromowskie přejel hraniční přechod a přes Spišskou Starou Ves si to namířil zpátky k penzionu v Červeném Kláštore. Z toho plyne, že občas je s autem legrace. Kam s ním …

   Na vrcholu Tři koruny je celkem pět skal s pěkně udělanou vyhlídkou, v době psaní článku vybírali Poláci vstupné 4 zloté.
   Výstup je nenáročný, spíše takový odpolední výlet.

   A jak je to možné, že vrchol se jmenuje Tři koruny? Podle legendy se zde sešli během třicetileté krvavé války tři králové, uzavřeli mír a na paměť pro další generace tady zakopali své královské koruny.

   První snímek v článku jsem fotil zvláštím způsobem. Jak jsem se tak díval z vyhlídky na vrcholu, dalekohledem jsem uviděl rybník v Červeném Kláštore. A zajímalo mě, jak by se vrcholky odrážely v jeho hladině. Odpoledne jsem se k němu vydal a zkoumal odrazy. Foukal vítr a tak jsem dlouho čekal, než se zčeřená hladina uklidnila a já našel svůj snímek.

Pieniny, září 2011 :-) Bob