Maje po dovolené, byl jsem nabit pozitivní energií a chutí opět někam vylézt. Samozřejmě se mi jako první nabídla Sněžka v Krkonoších. Její vrchol s nadmořskou výškou 1602 m.n.m. je nejvyšší u nás v Česku. Z literatury jsem se dověděl, že první doložený výstup byl v roce 1456, ovšem již dříve tudy vedla cesta spojující Prahu s Vratislaví. Takže o cíli bylo rozhodnuto. A teď kdy a jak. Je to přece jenom daleko od mého horského sídla.
Jednou v noci na sobotu se mi zdál parádní sen a já jsem se vzbudil o půl jedné smíchy a vyspaný. Takže bylo rozhodnuto kdy pojedu a jak. Rozložil jsem mapu, mrknul na směr, vytáhnul auto a o půl šesté nad ránem jsem již parkoval v Peci pod Sněžkou.

Zvolil jsem trasu pod lanovkou, která naštěstí nejela (její provoz začíná až v osm hodin ráno). Za krásného ticha jsem vystoupal na Růžohorky, chata je na druhém snímku. Nikde ani človíček, občas se ozval pták a bylo mi příjemně osaměle.

Takhle nějak vypadala cesta po žluté značce vedoucí vedle lanovky. Nikde nikdo. Pod vrcholem se začaly stahovat mraky a v tom jsem uslyšel strašný rachot. Boží tvorstvo v hrůze ztichlo, vše se schovalo do korun stromů nebo pod zem a já jsem se poprvé setkal s provozem lanovky z Pece pod Sněžkou na vlastní Sněžku. Rachot lan, skřípění kladek a hluk mnoha decibelů mě uvrhlo do reality. Ach jo. Už nebudu tiše meditovat, už nebudu v Krkonoších psát příběhy ze života hmyzu, musím rychle zmizet.

Za mlhy jsem zdolal hlavní vrchol. Konec lanové dráhy vidíte na fotografii, počasí moc nepřálo. Ale možná také vytvářelo tu pravou vizuální kulisu k rachotu lanovky.  Na první fotografii je kaple sv. Vavřince ze 17. století, z dalších budov je zde poštovní úřad (v současné době se staví nový) a polská meteorologická stanice.
Řádně foukalo a poprvé v letošním roce mi byla opravdová zima. Tak jsem přivítal sestup k Obřímu dolu po kamenné cestě vedoucí po hranici mezi Českem a Polskem.

Po desáté hodině ranní již začínalo být na cestě v Obřím dole těsno, já jako jediný jsem šel směrem dolů. Kolem poledne jsem byl zpátky v Peci pod Sněžkou a navečer již popíjel kávu na balkoně doma zahalen nezbytným oblakem dýmu. Tak takový to byl výlet.

Možná jste si všimli odlišného charakteru fotografií. Nebral jsem s sebou makro výbavu, ale pouze Canon s jedním objektivem. Fotografie jsou vyfotografovány do formátu RAW a potom upraveny v programu Photomatix jako HDRI (High Dynamic Range Imaging). Nedávno jsem srovnával mé krajinářské digitální výtvory se starými snímky pořízenými aparátem Practica na diapozitiv. Digitální technika ještě značně pokulhává za dynamickým rozsahem snímků dosažených starou technikou a právě metoda HDR se toto snaží vyrovnat. Na program Photomatix jsem sáhl proto, že nevlastním Photoshop ani program EasyHDR, kde je možno údajně kvalitněji dělat tyto pokusy. Pokud má někdo zkušenosti s touto technologií, rád se přiučím.

Krkonoše - Sněžka, 4.8.2007 :-) Bob